36 C 433/2025-46 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 138 584,94 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřela dne 6.3.2023 a jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a ceník žalobkyně. Na základě této smlouvy žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 147 051 Kč na účet žalované. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu úrokem 12,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po částce 2 505 Kč splatnými ke každému 15.dni v měsíci. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas a dostala se do prodlení s jednotlivými splátkami, nereagovala pak ani na výzvy žalobkyně. Žalobkyně proto úvěr v souladu s podmínkami prohlásila za splatný ke dni 1.1.2025. Žalovaná nadále žalobkyni dluží na jistině dluhu částku 137 445,38 Kč, poplatcích částku 1 139,56 Kč a úroku do 18.8.2025 částku 10 497,80 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 51 223,76 Kč. Dlužnou částku nedoplatila ani na základě zaslané předžalobní výzvy.2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že ověřila z účtu žalované její měsíční příjmy ve výši 22 731 Kč, provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, registru CBCB, ve své interní evidenci a zjistila, že žalovaná měla úvěr mimo žalobkyni se splátkou 1 981 Kč měsíčně a dále u žalobkyně měla revolvingový úvěr s limitem 50 000 Kč, úvěr s limitem 52 000 Kč a kontokorentní úvěr s limitem 25 000 Kč, které byly tímto úvěrem zkonsolidovány. Výdaje žalovaná sdělila ve výši 10 500 Kč na nájemné, za pomocí statistických údajů výši jejích výdajů pak stanovila na částku 17 198 Kč. Nová splátka úvěru pak měla činit 2 505 kč, což s ohledem na uvedené byla žalovaná schopna splácet.3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 11.2.2026, se ani bez omluvy nedostavila. Z jednání se omluvila žalobkyně. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků a vycházel přitom z důkazů předložených žalobkyní a obsahu spisu.4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Žalobkyně a žalovaná spolu dne 6.3.2023 uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované přes úvěrový účet č. , č. účtu, vyplacena částka 147 051 Kč, kdy část finančních prostředků ve výši 127 051 Kč byla účelově vázána na úhradu stávajících dluhů u žalobkyně z předchozích úvěrových smluv; zbývající část finančních prostředků byla poskytnuta k užití žalované bez omezení (smlouva o úvěru). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 505 Kč vždy ke každému 15.dni v měsíci počínaje první splátkou splatnou dne 17.4.2023 (smlouva o úvěru). Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky banky a ceník banky (smlouva o úvěru). Žalovaná úvěr nesplácela, v průběhu roku 2024 se dostala opakovaně do prodlení s úhradou 4 splátek (výpis z úvěrového účtu) žalobkyně ji proto dopisem ze dne 30.11.2024 vyzvala k úhradě dlužných splátek ve výši 9 576 Kč do 1.1.2025jinak úvěr zesplatní (poslední výzva k úhradě). Dopisem ze dne 1.1.2025 žalobkyně žalované oznámila zesplatnění úvěru. Dopisem ze dne 21.8.2025 pak žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby (předžalobní výzva).6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně z toho, jaké informace jí o sobě poskytla žalovaná; žalovaná byla v době podání žádosti o úvěr zaměstnána u společnosti , právnická osoba, s měsíčním příjmem 22 731 Kč. Příjmy žalované žalobkyně ověřila z účtu žalované, který pro ni vedla. Žalovaná dále sdělila, že bydlí v nájmu a měsíční výše nájemného činí 10 500 Kč. Žalobkyně pak stanovila její měsíční výdaje za užití ekonomického modelu využívajícího statistické údaje a aktuální údaje životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Vycházela dále z toho, že úvěry u žalobkyně byly tímto úvěrem zkonsolidovány a žalované zbýval úvěr u jiné společnosti s měsíční splátkou 1 981 Kč; nové splátkové zatížení pro žalovanou tak činilo 4 486 Kč (posouzení úvěruschopnosti žalované).7. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná a netvrdila ani neprokazovala, že by na dluh u žalobkyně uhradil více, než uvedla žalobkyně.8. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaná a žalobkyně uzavřely platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ní vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; žalobkyně sice ověřila příjmovou stránku žalované tím, že prověřila příchod sdělených částek na její účet, který pro ni vedla; žalobkyně pak dle svých tvrzení nijak neověřovala a neprověřovala skutečné výdaje žalované, které jí žalovaná v žádosti sdělila. Dle názoru soudu se pak nelze spokojit s pouhým statistickým ověřením nákladů a výdajů spotřebitele, které nemusí o jeho situaci a skutečných nákladech ničeho vypovídat. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že žalobkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalované a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, které by spolu porovnala, a nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaná v žádosti sdělila a statistických údajů. Takový postup by od ní však bylo dle názoru soudu nutné očekávat zvláště za situace, kdy žalovaná má pouze nižší příjem a splácí již několik dalších úvěrů, byť tyto byly z větší části žalobkyní v rámci tohoto úvěru zkonsolidovány. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..15. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 147 051 Kč, ale žalovaná uhradila dosud na svůj dluh d toliko částku 51 223,76 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 95 827,24 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedův