11 C 170/2019-59 — Okresní soud v Chebu

I. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému na základě návrhu úvěrové smlouvy ze dne [datum] a obchodních podmínek revolvingový úvěr, z něhož žalovaný postupně čerpal částku 245 570 Kč a který se zavázal hradit v měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky, minimálně však 500 Kč, spolu s úrokem ve výši 1,89 % měsíčně a dále spolu s poplatkem za přistoupení k pojištění pro případ zneužití karty ve výši 4,99 % z měsíční splátky. Pro případ prodlení žalovaného se splácením závazků z úvěrové smlouvy byl předchůdce žalobkyně oprávněn uplatnit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z každé částky v prodlení delším než 30 dní. V důsledku prodlení žalovaného odstoupila právní předchůdkyně žalobkyně od úvěrové smlouvy dne [datum] a žalovanému tak vznikla povinnost uhradit dluh ve výši 112 958,36 Kč. Žalobkyně tak v řízení uplatnila nároky odpovídající dlužné jistině ve výši 98 165,52 Kč, dlužným úrokům kapitalizovaným za dobu od června do listopadu 2018 ve výši 11 308,35 Kč, dlužnému pojistnému pro případ zneužití platební karty za dobu od června do listopadu 2018 ve výši 1 137,70 Kč, dlužné úhradě na náklady vymáhacího procesu ve výši 600 Kč a smluvní pokutě za prodlení s úhradou splátek úvěru kapitalizovaného za období července až listopadu 2018 ve výši 1 646,79 Kč. Žalobkyně je v důsledku přeshraniční fúze právním nástupcem společnosti [právnická osoba] II. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se ani k nařízenému jednání soudu. Původně uplatněný nárok ve výši 100 Kč odpovídající nákladům vymáhacího procesu (později upřesněno jako poplatek za upomínání) vzala žalobkyně při jednání dne 16. 9. 2019 zpět a řízení o něm bylo usnesením ze dne 10. 10. 2019 zastaveno. V uplatněném požadavku na zaplacení částky 11 308,35 Kč došlo ze strany žalobkyně k opakované změně důvodu jejího uplatnění, přičemž naposledy usnesením ze dne 4. 2. 2020 bylo připuštěno její uplatnění jako kapitalizovaného úroku z úvěru. Z hlediska uplatňování nových skutkových tvrzení a důkazních návrhů bylo řízení koncentrována ke dni 16. 9. 2019, kdy bylo poskytnuto odpovídající poučení přítomné zástupkyni žalobkyně. Doplnění žalobkyně učiněná po uvedeném datu (př. doplnění z října 2019) jsou tak pro řešení věci bez významu. III. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Z doložené úvěrové smlouvy má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na jejímž základě byl žalovanému ze strany společnosti [právnická osoba] poskytnut revolvingový úvěr s původním úvěrovým rámcem 22 000 Kč a maximálním úvěrovým rámcem 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky, zaokrouhlené na celé desetitsíce nahoru, nejméně však 500 Kč, a to spolu s úrokem ve výši 22,68 % ročně se splatností k 10. dni v měsíci, spolu s poplatkem za správu a vedení úvěru ve výši 69 Kč měsíčně a dále spolu s poplatkem za přistoupení k pojištění Soubor standard (předmětem bylo pojištění úmrtí, invalidity, pracovní neschopnosti, zneužití úvěrové karty, odcizení či ztráty dokladů, nákupu a garance nejnižší ceny) ve výši 3,34 % ze splátky úvěru). Nedílnou součástí smlouvy strany učinily obchodní podmínky a jejich prostřednictvím sazebník poplatků (bod IV.1 podmínek). Čerpání úvěru v rámci povoleného úvěrového rámce ze strany žalovaného má soud při absenci jakýchkoliv námitek žalovaného a s přihlédnutím k praxi odvolacího soudu za prokázané předloženým výpisem z účtu, jakkoliv lze mít důkazní hodnotu vlastních neautorizovaných listin strany sporu za rozhodně diskutabilní. Podle čl. C) I.4. úvěrových podmínek strany sjednaly možnost konkludentního navyšování rámce faktickým umožněním přečerpání původně sjednaného úvěrového rámce. Dle doložených obchodních podmínek byl žalobce oprávněn odstoupit od smlouvy a požadovat splacení celého dluhu vč. příslušenství mj. v případě prodlení dlužníka s úhradou alespoň dvou následujících splátek či v případě prodlení s úhradou jedné splátky po dobu delší než tři měsíce (bod VII.3 podmínek). V čl. X.3 úvěrových podmínek bylo stanoveno právo věřitelky na účtování smluvní pokuty až do výši 20 % z každé splátky v prodlení delším než 30 dní, dále smluvní pokuty„ za spuštění vymáhacího procesu“ ve výši 400 Kč (v případě nutnosti opakovaného započetí vymáhání pak 800 Kč) a také na poplatek za zaslání upomínky až do výši 300 Kč, přičemž smluvní pokuty i poplatky byly splatné dle čl. X.4 úvěrových podmínek na zvláštní výzvu. Ze sazebníku poplatků pak plyne, že od června 2017 činila výše poplatku za rezervaci úvěrových zdrojů 49 Kč, 69 Kč, 89 Kč. Jednotlivé transakce proběhlé na úvěrovém účtu vyplývají z předložené transakční historie, z níž je zřejmé čerpání postupné čerpání i splácení revolvingového úvěru. Současně z něj plyne, že žalovaný uhradil poslední splátku v květnu 2018. Odstoupení od úvěrové smlouvy původním věřitelem bylo v řízení prokázáno dopisem ze dne 23. 11. 2018. Z výpisu z obchodního rejstříku se pak podává, že žalobkyně je právním nástupcem [právnická osoba], a.s., na základě přeshraniční fúze. <i>IV. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> V. Ve věci bylo žalobkyní prokázáno, že její předchůdkyně poskytla za dobu trvání úvěrového vztahu postupně žalovanému úvěrem peněžní prostředky ve shora uvedené výši, které se žalovaný zavázal splatit ve sjednaných splátkách, vč. úroků z úvěru (§ 502 a § 503 obchodního zákoníku) a poplatků spojených se správou úvěru. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně splacení takto vzniklých závazků, případně ohledně jiných skutečností oslabujících či vyvracejících nárok žalobkyně spočívala na žalovaném, který však zůstal v řízení zcela nečinný, proto soud žalobě vyhověl v požadavku na zaplacení jistiny ve výši ve výši prokázané uplatněné jistiny žalovaným čerpaného nesplaceného úvěru ve výši 88 882,52 Kč (po odečtu nedůvodně účtovaných poplatků za přistoupení k pojištění, jak bude uvedeno dále), dále sjednaného úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění (období od června do listopadu 2018) ve výši 11 308,35 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny ode dne následujícího po zesplatnění. Soud přitom ve prospěch žalobkyně zohlednit důvodné účtování poplatku za rezervaci úvěrových zdrojů, což dle názoru soudu odpovídá sjednanému poplatku ve výši 69 Kč za správu a vedení úvěrového účtu, který byl posléze účtován i v nižší výši. Samozřejmě jde o závěr diskutabilní, pokud by bylo argumentováno, že žádný takový poplatek ve smlouvě sjednán nebyl a v doloženém sazebníku se objevuje až v polovině r. 2017 (nadto v neurčité výši dané třemi různými částkami, u nichž nelze dovodit, která z nich by měla být uplatňována), a v tomto směru se dále otevírá prostor pro případné odvolání žalovaného. VI. Na druhou stranu však soud nemohl žalobě vyhovět v uplatněném požadavku na smluvní pokutu za prodlení s úhradou sjednaných splátek a dále pokutu za spuštění vymáhacího procesu z května 2016. K tomu je třeba uvést, že ujednání o smluvní pokutě vyžaduje písemný závazek dlužníka zaplatit smluvní pokutu v určité výši v případě porušení smluvní povinnosti, kdy takový písemný projev vůle musí být opatřen podpisem žalovaného a jeho„ sjednání“ ve smluvních podmínkách je tak obecně vyloučeno. Kromě toho nelze přehlédnout ani relevantní judikaturu, podle které je neplatné ujednání o smluvní pokutě, jenž je součástí toliko obchodních podmínek (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11, stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2013), zvláště jde-li o ujednání, které v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě žalovaného jako spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (§ 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku). Lze tak ponechat stranou alternativní vymezení výše smluvní pokuty v žalobě, které je navíc v přímém rozporu s ustanovením o výši smluvní pokuty, jak je zachyceno v žalobkyní předložených úvěrových podmínkách (čl. X.3 úvěrových podmínek), pouze to vypovídá o kvalitě zpracování žaloby. Ostatně i doplňující podání ze dne 29. 7. 2019 bez jakýchkoliv skrupulí cituje ustanovení o výši smluvní pokuty 20 % z dlužné splátky, aby hned v následujícím odstavci uvedlo, že proto byla žalovanému vyúčtována smluvní pokuta ve výši 0,1 % p. d. V případě pokuty„ při spuštění vymáhacího procesu“ je navíc třeba doplnit, že uplatnění smluvní pokuty lze vázat jen na porušení povinnosti žalované, nikoliv na vlastní úkon žalobce. Nelze tedy žalovaného sankcionovat za to, že si žalobce o své vůli„ spustil“ nějaký svůj interní proces. Samozřejmě takto žalovanému nezákonně vyúčtované částky odpovídající smluvní pokutě