§ 56 občanský zákoník – Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání
Občanský zákoník · 40/1964 Sb. · účinné od 20. 7. 2009 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 56 občanského zákoníku stanoví, že spotřebitelské smlouvy nesmí obsahovat ujednání, která by v rozporu s dobrými mravy výrazně znevýhodňovala spotřebitele, s výjimkou ujednání o předmětu a ceně plnění. Dodavatelé nesmí do smluv se spotřebiteli zařazovat podmínky, které by spotřebitele neúměrně poškozovaly nebo mu omezovaly jeho zákonná práva. (§ 56 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 20. 7. 2009)
Klíčová fakta
- Týká se: spotřebitel, dodavatel
- Judikatura: na § 56 odkazuje 169 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 40/1964 Sb.
(1) Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.
(3) Nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která
a) vylučují nebo omezují odpovědnost dodavatele za jednání či opomenutí, kterým byla spotřebiteli způsobena smrt či újma na zdraví,
b) vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za škodu,
c) stanoví, že smlouva je pro spotřebitele závazná, zatímco plnění dodavatele je vázáno na splnění podmínky, jejíž uskutečnění je závislé výlučně na vůli dodavatele,
d) dovolují dodavateli, aby spotřebiteli nevydal jím poskytnuté plnění i v případě, že spotřebitel neuzavře smlouvu s dodavatelem či od ní odstoupí,
e) opravňují dodavatele odstoupit od smlouvy bez smluvního či zákonného důvodu a spotřebitele nikoli,
f) opravňují dodavatele, aby bez důvodů hodných zvláštního zřetele vypověděl smlouvu na dobu neurčitou bez přiměřené výpovědní doby,
g) zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy,
h) dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě,
i) stanoví, že cena zboží či služeb bude určena v době jejich splnění, nebo dodavatele opravňují k zvýšení ceny zboží či služeb, aniž by spotřebitel byl oprávněn od smlouvy odstoupit, je-li cena sjednaná v době uzavření smlouvy při splnění podstatně překročena,
j) přikazují spotřebiteli, aby splnil všechny závazky i v případě, že dodavatel nesplnil závazky, které mu vznikly,
k) dovolují dodavateli převést práva a povinnosti ze smlouvy bez souhlasu spotřebitele, dojde-li převodem ke zhoršení dobytnosti nebo zajištění pohledávky spotřebitele.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Dodavatelé nesmí do smluv se spotřebiteli zařazovat podmínky, které by spotřebitele neúměrně poškozovaly nebo mu omezovaly jeho zákonná práva.
- Příklady takových nepřípustných ujednání jsou například vyloučení odpovědnosti dodavatele za smrt nebo újmu na zdraví spotřebitele, omezení práv spotřebitele při reklamaci vad, nebo možnost dodavatele jednostranně měnit smluvní podmínky bez udání důvodu.
- Ujednání, která vymezují, co je předmětem smlouvy (např. jaké zboží nebo služba se kupuje) nebo jaká je cena, nejsou tímto paragrafem dotčena.
- Pokud je ve spotřebitelské smlouvě takové nepřípustné ujednání, je neplatné (§ 55 odst. 2).
Na co si dát pozor
- Spotřebitel by si měl pečlivě prostudovat smluvní podmínky, aby odhalil případná ujednání, která by ho mohla znevýhodňovat.
- Dodavatelé by měli dbát na to, aby jejich smluvní podmínky byly v souladu s tímto ustanovením a neobsahovaly nepřiměřená ujednání na úkor spotřebitele.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 56
Jak soudy aplikují § 56
Ustanovení VP a DP, na která odkazuje odvolací soud a „dle jeho výkladu (i žalované) zapříčiňují její neúspěch ve věci“, způsobují k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran ve smyslu § 56 odst. 1. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), popř. § 1813 odst. 1 o. z.; zejména se jedná o: - „zjevný rozpor mezi čl. 8 odst. 3 VP (poskytnutí plnění do 15 dnů po skončení šetření) a čl. 5 odst. 3 DP tak, jak jej vykládá odvolací soud (poskytnutí financí až po opravě)“, - …
Na tomto základě soud prvního stupně ‒ odkazuje na (závazný) právní názor formulovaný Nejvyšším soudem ve shora zmíněném kasačním rozsudku a cituje § 56 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) ‒ dospěl k závěru, podle něhož je část smlouvy o úvěru (dohoda týkající se zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru blankosměnkou) „z hlediska ochrany spotřebitele“ (tj. z pohledu existence případného ujednání, které by z důvodu rozporu s požadavkem dobré víry znamenalo k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech …
… soud se při výkladu pojistné smlouvy neodchýlil od rozsudku ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3676/2018, v němž Nejvyššího soudu uvedl, že ujednání všeobecných obchodních podmínek, která podmiňují výplatu pojistného plnění, jsou ujednáními o předmětu plnění smlouvy nebo ceně plnění, proto se na ně vztahuje podle § 56 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), výjimka z pravidla stanoveného v § 56 odst. 1 obč. zák., přičemž tento závěr je aplikovatelný i za nové právní úpravy (srov. § 1813 odst. 1 o. z., kterým byl do …