11 C 344/2020-29 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření úvěrové smlouvy [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč, který se žalovaný zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem, nicméně žalovaný tak nečinil, proto žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila ke dni 29. 2. 2020. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 298 679,32 Kč, neuhrazeného úroku z úvěru kapitalizovaného za dobu od 1. 3. 2020 do 14. 5. 2020 ve výši 1 964,52 Kč a dále ve výši 4,99 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a dále zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 15. 5. 2020 do zaplacení. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Se souhlasem stran soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání. Z listin předložených žalobkyní k důkazu dospěl soud ke skutkovým závěrům odpovídajícím žalobním tvrzením. Z uvěrové smlouvy [číslo] plyne, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 394,50 Kč spolu s úrokem ve výši 4,99 % ročně vždy ke každému 25. dni příslušného kalendářního měsíce. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy učinily strany obchodní podmínky, přičemž dle čl. 9 těchto podmínek byla žalobkyně oprávněna přistoupit k odstoupení od smlouvy či k okamžitému zesplatnění úvěru mj. tehdy, pokud se žalovaný dostal do prodlení s úhradou více než dvou splátek úvěru nebo by byl v prodlení s úhradou jakékoliv dlužné částky po dobu delší než 3 měsíce Čerpání úvěru ze strany žalovaného v listopadu 2018 a v lednu 2019 v celkové výši 300 000 Kč má soud za prokázané z doložených žádostí žalovaného o čerpání ve spojení s oznámeními o čerpání úvěru na bydlení. Z doloženého výpisu z účtu je zřejmé, že žalovaný plnil na splátky úvěru řádně pouze do poloviny roku 2019, pak již byl v pravidelném prodlení. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně prokázala odstoupení od úvěrové smlouvy, pokud by žalovaný neuhradil své závazky z úvěrové smlouvy do [datum], což žalovaný ani netvrdil, ani neprokazoval. Ve věci bylo žalobkyní prokázáno, že na základě platné úvěrové smlouvy uzavřené ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, poskytla žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve sjednaných splátkách včetně úroku z úvěru. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně splacení takto vzniklých závazků, případně ohledně jiných skutečností oslabujících či vyvracejících nároky žalobkyně spočívala na žalovaném, který však v řízení zůstal zcela nečinný, proto soud žalobou uplatněným nárokům vyhověl v rozsahu uplatněné jistiny, sjednaných úroků a úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši stanoveném ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po zesplatnění. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož soud přiznal zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení na straně žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 11 948 Kč a paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka za jeden úkon ve výši 300 Kč dle ustanovení § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s ustanovením § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.