13 C 80/2019-37 — Okresní soud v Chebu

Žalobce se žalobou domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku 20 400 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem bytu [číslo] v domě [adresa] v [obec], [ulice a číslo]. Tento byt na základě nájemní smlouvy užíval žalovaný. Nájemní smlouva zanikla na základě ústní výpovědi žalovaného. Žalovaný nezaplatil nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu za tři měsíce, a to květen, červen a červenec 2019 ve výši po 6 800 Kč. Žalovaný tak měl zaplatit celkem částku 20 400 Kč, což neučinil. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Své stanovisko odůvodnil tím, že měsíc předem oznámil žalobci, že se bude stěhovat. Neví, proč žalobce podal žalobu právě na něho, když za dobu, co tam bydlel, se v domě vystřídalo 22 lidí. Bydlel tam do května a po něm tam bydlel jiný nájemce. Neví, proč chce žalobce nájemné za tři měsíce, když se jednalo o ubytovnu. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 1. 3. 2017 žalobce jako pronajímatel uzavřel se žalovaným jako nájemcem nájemní smlouvu k bytu značenému [číslo] ve druhém podlaží domu v [obec], [ulice a číslo]. Nájemné a úhrady za služby poskytované s užíváním bytu byly splatné vždy do 1. dne příslušného měsíce. Nájemné a úhrady za služby byly stanoveny v celkové výši 6 800 Kč měsíčně. Za období od května do července 2019 žalovaný nezaplatil celkem částku 20 400 Kč. Nájemní vztah skončil ke dni 31. 7. 2019. Nájemní vztah k předmětnému bytu vyplývá z předmětné nájemní smlouvy ze dne 1. 3. 2017. Z této smlouvy vyplývá také povinnost hradit nájemné do 1. dne příslušného měsíce. Výše nájemného a úhrad za služby poskytovaných s užíváním bytu vyplývá též z nájemní smlouvy. Uvedený důkaz uvedené skutečnosti jednoznačně prokazuje a o jeho hodnověrnosti neměl soud žádné pochybnosti. Soud po zhodnocení provedených důkazů ve smyslu ustanovení § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“), byla uzavřena mezi účastníky nájemní smlouva. Povinností žalovaného bylo mimo jiné platit nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním bytu. Žalovaný však tuto povinnost nesplnil, je proto povinen dlužné nájemné a zálohy za služby uhradit, a to včetně úroku z prodlení, jež odpovídá zákonným kritériím. Žalovaný v rámci své obrany namítal, že pronajatý prostor byl ubytovnou a nejednalo se o byt, že předmětnou místnost po něm užíval jiný nájemce a že došlo k předání prostor zpět žalobci. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný předal užívané prostory žalobci, jinak žádná tvrzení žalovaného neměl soud za prokázaná. Každý účastník má v řízení povinnost tvrzení, tj. uvést všechny rozhodující skutečnosti k posouzení žalovaného nároku, a povinnost důkazní, tj. označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalovaný tyto své povinnosti nesplnil, proto byl soudem poučen ve smyslu ustanovení § 118a OSŘ, aby ve stanovené lhůtě označil důkazy k prokázání svých výše uvedených tvrzení s tím, že neoznačí-li ve stanovené lhůtě důkazy, bude soud rozhodovat pouze podle obsahu spisu. Žalovaný opožděně, až při dalším jednání dne 17. 12. 2020 soud předložil důkazy k prokázání svých tvrzení, a to informace o pozemku a smlouvu o nájmu bytu mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] ze dne 15. 10. 2018 Ani těmito listinami však tvrzení žalobce nejsou prokázána. V řízení nebylo žádným způsobem prokázáno, že by předmětem, nájmu nebyl byt. Z žádného důkazu nevyplývá, že by se pod uvedenou adresou měla nacházet ubytovna. Naopak ze smlouvy, kterou spolu účastníci uzavřeli, vyplývá, že se dohodli na nájmu bytu a prostory poskytnuté žalovanému k užívání jsou popisovány jako byt. Z těchto důvodů soud vycházel z toho, že předmětem nájmu byl byt. Z předložené informace o budově vyplývá, že se jedná o víceúčelovou stavbu, což nezpochybňuje žádným způsobem závěr o tom, že by pronajaté prostory nebyly bytem. Ani dodatečně předložená smlouva mezi žalobcem a panem [příjmení] tuto skutečnost nezpochybňuje. Mezi žalobcem a žalovaným se tak jednalo o nájem bytu. Ze žádného důkazu pak nevyplývalo, že by předmětný byt poté, kdy ho opustil žalovaný, užíval někdo jiný. Obecná výpovědní lhůta u nájmu bytu činí tři měsíce, jak vyplývá z ustanovení § 2288 ObčZ, které je třeba ve věci použít analogicky. I v průběhu výpovědní doby je nájemce povinen hradit nájemné. Z toho důvodu byl žalovaný povinen zaplatit žalobci nájemné i za měsíce květen až červenec 2019. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobě zcela vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. Ve věci měl úspěch žalobce, neboť soud jeho žalobě zcela vyhověl. Z toho důvodu má právo na náhradu nákladů řízení žalobce. Náklady žalobce spočívaly v nákladech na zaplacený soudní poplatek ve výši 1 020 Kč a dále v nákladech na jízdně z místa bydliště k jednáním soudu v Chebu ve dnech 16. 7. 2020 a 17. 12. 2020 ve výši 3 604,10 Kč Celkem tedy náklady žalobce činily 4 624,10 Kč.