15 C 34/2020-22 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne [datum]. [anonymizována tři slova] zaplacení částky [částka]. Ta představovala jednak nedoplatek pojistného [částka], žalovaného za období od [datum] [anonymizováno] do [datum] a paušalizované náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného [částka], a to za prokazatelně odeslanou upomínku na dlužné pojistné s upozorněním na možnost zániku pojištění. Nakonec byl také žalován úrok z prodlení v zákonné výši z těchto částek za období od [datum] do [datum]. [anonymizována dvě slova], který žalobkyně kapitalizovala v částce [částka]. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli dne [datum] účastníci pojistnou smlouvu v písemné formě, podpisem vyplněného formuláře tohoto pojistného produktu, který je označen [číslo] jejímž předmětem bylo [typ pojištění] [anonymizována dvě slova] [rok] [anonymizováno], přičemž touto smlouvou mělo být pojištěno vozidlo tovární značky [značka vozidla], [anonymizována dvě slova], [registrační značka], s pojistným [částka] za roční pojistné období, které bylo splatné v první den pojistného období. Pojistné nebylo žalovaným zaplaceno právě za žalované období. Žaloba na zaplacení žalovaných nákladů a úroku z prodlení nebyla žaloba blíže zdůvodněna. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den [datum] [anonymizována dvě slova] se nedostavil žádný z účastníků, ani jejich zástupců, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila. 3. Na základě dokazování soud zjistil, že mezi účastníky byla v den uváděný žalobkyní sjednána výše uvedená smlouva, která ovšem obsahovala ujednání o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem uváděného vozidla. Sjednáno bylo pojistné ve výši uváděné žalobkyní za roční pojistné období. Nad rámec žalobních tvrzení pak soud zjistil, že žalovaný byl ve smlouvě označen jako pojistník a žalobkyně jako pojistitel a že pojištění bylo sjednáno od [datum]. 4. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, náhradu, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). 5. Lze souhlasit s právním hodnocením žalobkyně o tom, že, že mezi účastníky byla sjednána pojistná smlouva. Byť žalobkyně uváděla, že smlouvou bylo pojištěno vozidlo, současně nelogicky právně sama podřizovala režim smlouvy zákonu č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPOPV“). Protože však soud ze smlouvy zjistil, že předmět pojištění byl jiný, lze i v tomto směru s právním hodnocením žalobkyně souhlasit s doplněním, že podpůrně se vztah účastníků dále řídil § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). 6. Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné do doby zániku pojištění, resp. do konce kalendářního měsíce, v němž pojištění zaniklo, stalo-li se tak dříve, než uplynula sjednaná doba (§ 13 odst. 2 ZPOPV). Doba pro placení pojistného nebyla účastníky sjednána. Lhůta pro zaplacení pojistného tedy byla stanovena § 2783 odst. 2 OZ na první den pojistného období. Za žalované období tedy mělo být zaplaceno žalované pojistné do [datum]. 7. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalovanou dobu trvání pojištění v uváděném období v poměrné výši je tedy důvodný. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného v žalované částce [částka], ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období v částce [částka] podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť toto pojistné nebyla zaplaceno v zákonem stanovené lhůtě (§ 1958 OZ). Soud proto žalobě výrokem I. v tomto rozsahu vyhověl. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 8. Výrokem II. soud naopak zamítl žalobu na zaplacení paušalizovaných nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši [částka], neboť žalobkyně netvrdila, že by se žalovaný k placení takového náhradového paušálu zavázal a pokud se snad žalobkyně domáhala náhrady nákladů na uplatnění pohledávky ve smyslu § 513 OZ, resp., náhrady toho, oč se jí zmenšil majetek v důsledku uplatnění pohledávky, pak žalobkyně nevysvětlila, jaké náklady jí takto vznikly a žádné náklady ani nedoložila. Nebylo tedy možné na základě uplatněných skutkových tvrzení zjistit právní normu, z níž by žalovaná povinnost v tomto rozsahu vyplývala. 9. Protože nárok na zaplacení částky [částka] byl hodnocen jako nedůvodný, zamítl soud výrokem II. také žalobu na zaplacení úroku z prodlení [částka] z této částky s ohledem na akcesoritu tohoto příslušenství k této (úročené) částce. Je totiž zřejmé, že nebyl-li žalovaný povinen platit žalobkyni úročenou jistinu, nemohl se ani dostat do prodlení s tímto peněžitým závazkem.. 10. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem II. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce [částka] s příslušenstvím, jež v kapitalizované výši činilo [částka] a žalovaný byl procesně úspěšný v částce [částka] s kapitalizovaným úrokem z prodlení [částka]. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného celkového součtu peněžitého předmětu řízení ve výši [částka] činila ~ 53,3 % a míra procesního úspěchu žalovaného ~ 46,7 %. Žalobkyně měla proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru ~ 6,6 %. 11. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši [částka], odměnu svého zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, ve výzvě k plnění a v písemném podání ve věci, vždy po [částka] za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tyto tři úkony po [částka] a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z těchto částek mimo soudního poplatku. Celkem žádala nahradit částku [částka]. 12. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na soudní poplatek v částce [částka]; odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. spis žaloby) po [částka] podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, také v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001 po [částka] za dva zohledněné úkony a odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. 13. Celkem se tedy jedná o základ náhrady nákladů řízení v částce [částka]. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku [částka] (~ 6,6 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 14. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. Výzvu k plnění totiž nelze posuzovat jako výdaj žalobkyně vynaložený v průběhu řízení a jde tedy o hmotněprávní příslušenství žalované pohledávky ve smyslu § 513 OZ, které musí žalobkyně učinit předmětem řízení, aby je bylo možné žalobkyni přiznat. V této souvislosti je nutné také odkázat na stanovisko Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřené v jeho usnesení ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 1655/2014, podle nějž náklady vynaložené na předžalobní upomínku nepředstavují náklady řízení ve smyslu § 137 odst. 1 OSŘ. 15. V daném případě je navíc zřejmé, že náklady na výzvu před podáním žaloby učiněnou advokátním zástupcem žalobkyně by nebyly vynaloženy účelně s ohledem na postavení žalobkyně, jako sp