11 C 383/2021-25 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], došlo dne [datum] k uzavření úvěrové smlouvy [číslo] na jejímž základě čerpal žalovaný úvěr ve výši 3 000 Kč, který se zavázal vrátit spolu s úrokem v kapitalizované výši 803 Kč do 5. 9. 2019. Současně se žalovaný zavázal v případě svého prodlení uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení a nahradit paušální náklady spojené s upomínáním nesplněné povinnosti. Žalobkyně, která pohledávky ze smlouvy nabyla postoupením od právní předchůdkyně, se v řízení domáhala úhrady nesplacené jistiny úvěru ve výši 3 000 Kč, včetně úroku z prodlení v zákonné výši za dobu od 6. 9. 2019 do 1. 4. 2021 a dále od 13. 4. 2021 do zaplacení, dále úhrady úroku ve výši 2 004,32 Kč (sestávajícího z úroku za dobu čerpání úvěru ve výši 803 Kč, dále úroku kapitalizovaného za dobu od 6. 9. 2019 do 16. 10. 2020 ve výši 1 201,32 Kč), úhrady sjednané smluvní pokuty ve výši 133,11 Kč (pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od 6. 9. 2019 do 20. 10. 2019), a dále paušální náhrady nákladů upomínání ve výši 500 Kč. Z hlediska právní kvalifikace nalézací soud vycházel z toho, že odměna za dočasné přenechání peněžních prostředků byla sjednána ve zcela extrémní výši (27 % za dva týdny, RPSN tak činila 2389,32 % ročně), navíc při současném zakotvení vedlejších sankcí spojených s porušením téže povinnosti (smluvní pokuta, náklady mimosoudního vymáhání). Ujednání o sjednaném úroku v takové extrémní výši dlužno ex offo posoudit jako ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoník), přičemž nelze předpokládat, že by úvěrující, která své podnikání zakládá na poskytování takto extrémně nevýhodných úvěrů, přistoupila k jejich poskytování za tzv. úrok obvyklý, tedy nelze uvažovat o moderaci úroku při zachování platnosti smlouvy. Vzhledem k fatálním společenským důsledkům spojeným s masivním zadlužováním nízkopříjmových skupin obyvatel, které v důsledku negativně postihují společnost jako celek, nutno považovat ujednání o extrémně vysokých úrocích v návaznosti na kumulativně uplatňované sankce spojené s tímtéž prodlením za rozporné s veřejným pořádkem, kdy smysl a účel zákonné úpravy vyžaduje konstatování absolutní neplatnosti. Neplatnost ujednání o výši úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků tak zde působí neplatnost celé smlouvy, tudíž soud nároky žalobkyně posoudil dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle něhož žalobkyni náleží pouze právo na vrácení toho, co bylo její předchůdkyní plněno. To konkrétně znamená, že žalobkyni náleží nárok na zaplacení částky odpovídající úvěrové jistině spolu s úrokem z prodlení ode dne následujícího po výzvě žalobkyně, která byla doručena do sféry dispozice žalovaného. Ve zbytku uplatněných nároků soud žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V dané věci byl převážně úspěšným žalovaný, nicméně na straně žalovaného soud žádné náklady řízení neshledal.