11 C 480/2020-27 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel s předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému zápůjčku ve výši 6 tis. Kč, kterou se žalovaný včetně„ poplatku“ ve výši 4 640 Kč (sestávajícího z kapitalizovaného úroku ve výši 799 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 1 832 Kč a z nákladů na administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 009 Kč) zavázal vrátit v 45ti týdenních splátkách po 237 Kč. Žalovaný ovšem splátky nehradil řádně a včas a žalobkyni vzniklo právo na úhradu celé nesplacené jistiny a poplatku. Předmětnou pohledávku dne 24. 6. 2019 původní věřitelka postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení po žalovaném domáhala úhrady nedoplatku jistiny zápůjčky ve výši 4 879,18 Kč a nedoplatku poplatku ve výši 3 675,30 Kč, dále úroku ve výši 29 % ročně kapitalizovaného za dobu od 4. 2. 2018 do 24. 6. 2019 ve výši 1 988,81 Kč a dále ve výši 29 % ročně z jistiny zápůjčky od 25. 6. 2019 do zaplacení a také úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného za dobu od 25. 4. 2017 do 24. 6. 2019 ve výši 863,01 Kč a dále ve stejné výši z jistiny zápůjčky od 25. 6. 2019 do zaplacení. 2. V řízení nelze mít za prokázané, že by předchůdkyně žalobkyně provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy v tomto ohledu skutečnosti uváděné žalobkyní zůstaly v rovině pouhých neprokázaných tvrzení. Žalobkyně sice tvrdí, že její předchůdkyně prováděla ověření údajů uváděných jednostranně žalovaným, což mělo být zaznamenáno v jakési zákaznické kartě, nicméně k prokázání těchto tvrzení žalobkyně navrhla pouze důkaz smlouvou o zápůjčce včetně smluvních podmínek, ze které nic takového nevyplývá a jiné důkazní prostředky žalobkyně k prokázání svého tvrzení nenavrhla. Za situace, kdy předchůdkyně žalobkyně neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je uzavřená smlouva podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná a žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k absenci žalovaného v řízení a tedy absenci jakýchkoliv poznatků o přiměřených možnostech žalovaného soud uložil žalovanému povinnost k vrácení jistiny úvěru ve výši 3 914,48 Kč, kdy žalovaný čerpal 6 000 Kč a splatil 2 085,52 Kč, ve standardní pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu). Přezkum řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného v řízení soud provádí a důsledky jeho absence vyvozuje z úřední povinnosti, jak vyplývá z judikatury Soudního dvora EU (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, ve věci [právnická osoba] [anonymizováno], C 679/18, EU:C: 2020). V dané souvislosti pak lze odkázat též na argumentační závěry nálezu Ústavního soudu ĆR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V rozsahu žalobního požadavku nad rámec přiznané jistiny úvěru tedy soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). 3. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého by měl převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů vůči neúspěšné žalobkyni, nicméně na straně žalovaného soud žádné náklady řízení neshledal.