12 C 348/2021-29 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovaným pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla vztahující se k [značka automobilu], [registrační značka], žalovaný se na základě této smlouvy zavázal hradit žalobkyni měsíční pojistné ve výši 527 Kč. Součástí pojistné smlouvy byl Dodatek – pojistné podle ujetých km, na základě kterého byla žalovanému poskytnuta sleva na pojistném. Podmínkou poskytnutí slevy vyplývající z tohoto Dodatku bylo dodání snímku tachometru do 20. 6. 2018. Vzhledem k tomu, že žalovaný do tohoto data snímek tachometru nedodal, žalobkyně v souladu s Dodatkem navýšila pojistné na částku 811 Kč měsíčně a žalovanému doúčtovala za dobu od 5. 6. 2018 do 5. 6. 2019 pojistné ve výši 2 580 Kč. Za období od 5. 6. 2018 do 6. 9. 2019, tedy do zániku pojistné smlouvy, žalovaný dosud neuhradil dlužné pojistné ve výši 4 413 Kč a dále upomínací výlohy ve výši 50 Kč, celkem částku 4 463 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že podaný návrh je důvodný pouze částečně. S ohledem na žalobní tvrzení se soud zabýval nárokem na zaplacení částky 4 463 Kč z titulu uzavřené pojistné smlouvy [číslo] ve znění Dodatku – pojistné podle počtu ujetých kilometrů dle ust. § 2758 občanského zákoníku. Žalobkyně v řízení prokázala, že zaplacením prvního pojistného ve výši 527 Kč dne [datum] došlo k uzavření pojistné smlouvy [číslo] na základě níž byl žalovaný povinen hradit měsíční pojistné ve výši 527 Kč. Žalovaný za období od 5. 6. 2018 do 1. 7. 2019 uhradil na pojistném celkem částku 6 951 Kč (bilance pojistné smlouvy). Žalobkyně však neprokázala, tedy neunesla břemeno důkazní, o čemž byla soudem ve smyslu ust. § 118a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“) poučena, že uzavřela se žalovaným Dodatek – pojistné podle počtu ujetých kilometrů, z něhož odvozovala žalobkyně nárok na zvýšení pojistného v důsledku toho, že žalovaný nedoložil ve sjednané lhůtě fotografii stavu tachometru. Žalobkyně předložila k důkazu tento Dodatek, aniž prokázala, že žalovaný tento Dodatek k pojistné smlouvě akceptoval, když dokument není podepsán žalovaným, jakožto druhou smluvní stranou. Nejde tedy zjevně o výsledek společné shodné vůle stran, nicméně ke smluvnímu konsensu mohlo dojít i jinak, př. elektronicky, ústně či konkludentně, což může být pro strany praktické, nicméně nezbavuje to žádnou ze stran povinnosti bezpečně prokázat smluvní konsensus a jeho úplný obsah. Za situace, kdy žalobkyně neoznačila jiné důkazní prostředky, dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by účastníky řízení byl tento Dodatek sjednán, a že by tudíž žalobkyni vznikl nárok na pojistné ve zvýšené výši z důvodu porušení povinnosti žalovaného vyplývající právě a pouze z tohoto Dodatku. Stejně tak žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně povinnosti žalovaného hradit poplatky za upomínky. Žalovaný v souladu se smluvním ujednáním měl za období trvání pojistného vztahu v období od 5. 6. 2018 do 6. 9. 2019 povinnost uhradit pojistné v celkové výši 7 922 Kč (15 x 527 Kč a 1 x 17 Kč), přičemž dosud uhradil částku 6 951 Kč. Soud tudíž podané žalobě vyhověl co do částky 971 Kč představující dlužné pojistné včetně úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 7. 9. 2019 do zaplacení (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl s ohledem na absenci právního titulu. Výrokem III. soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 OSŘ o náhradě nákladů řízení, když převážný úspěch měl v řízení žalovaný, na jehož straně soud nezjistil vznik nákladů řízení. Z toho důvodu rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.