13 C 86/2021-16 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaná zaplatila částku 3 048 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se dne 29. 5. 2021 na lince metra C hromadné dopravy provozované žalobkyní nemohla prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Žalovaná jízdné ve výši 24 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč dobrovolně neuhradila. Dále se žalovaná dne 6. 5. 2021 na stejné lince metra C hromadné dopravy provozované žalobkyní nemohla prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Ani v tomto případě žalovaná jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč dobrovolně neuhradila. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání. Z předložených listin (zápisů o provedené přepravní kontrole, obchodních podmínek žalobkyně, tarifu a předžalobních výzev) soud zjistil následující skutkový stav: žalovaná se neprokázala platným jízdním dokladem při použití prostředku hromadné dopravy provozovaného žalobkyní na lince metra C v místě Florenc dne 29. 5. 2021 ve 14:51 hodin. Dále se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem při použití prostředku hromadné dopravy provozovaného žalobkyní na stejné lince v místě Vltavská - Florenc dne 6. 5. 2021 ve 20:01 hodin. Tím, že žalovaná použila dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy o přepravě osob ve smyslu § 2550 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“). Tak vznikla žalobkyni povinnost žalovanou přepravit a žalované povinnost uhradit jízdné. Uzavřením přepravní smlouvy přistoupila žalovaná ve smyslu ustanovení § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem, tj. žalobkyní. Povinnost cestujícího prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem a oprávnění provozovatele hromadné dopravy uložit cestujícímu přirážku k jízdnému v případě, že se tento neprokáže platným jízdním dokladem je stanovena v ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Maximální výše přirážky je vymezena v odst. 3 téhož ustanovení. Ze shora uvedených skutečností a právními předpisy stanovených práv a povinností vyplývá povinnost žalované uhradit žalobkyni z titulu uzavřené přepravní smlouvy a z důvodu neprokázání se platným jízdním dokladem přirážku k jízdnému, jejíž výše odpovídá zákonem stanovenému limitu. Z těchto všech důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je uvedeno pod bodem I. výroku, včetně úroku z prodlení, jež odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. Protože měla žalobkyně ve věci plný úspěch, přiznal ji soud plnou náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, v nákladech právního zastoupení podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za odměnu advokáta za tři úkony (převzetí a příprava zastoupení, výzva k úhradě a podání žaloby) po 200 Kč, za tři režijní paušály za tyto úkony po 100 Kč. Součástí nákladů žalobkyně je také 21 % DPH. Celkem tedy náklady žalobkyně činily 1 489 Kč.