13 C 95/2021-13 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaná zaplatila částku 1 524 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se dne 4. 6. 2021 na lince č. 13 hromadné dopravy provozované žalobkyní nemohla prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Žalovaná jízdné ve výši 24 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč dobrovolně neuhradila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání. Z předložených listin (zápisu o provedené přepravní kontrole, obchodních podmínek žalobkyně, tarifu a předžalobní výzvy) soud zjistil následující skutkový stav: žalovaná se neprokázala platným jízdním dokladem při použití prostředku hromadné dopravy provozovaného žalobkyní na lince č. 13 v místě kontroly Italská dne 4. 6. 2021 ve 12:40 hodin. Tím, že žalovaná použila dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy o přepravě osob ve smyslu § 2550 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“). Tak vznikla žalobkyni povinnost žalovanou přepravit a žalované povinnost uhradit jízdné. Uzavřením přepravní smlouvy přistoupila žalovaná ve smyslu ustanovení § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem, tj. žalobkyní. Povinnost cestujícího prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem a oprávnění provozovatele hromadné dopravy uložit cestujícímu přirážku k jízdnému v případě, že se tento neprokáže platným jízdním dokladem je stanovena v ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Maximální výše přirážky je vymezena v odst. 3 téhož ustanovení. Ze shora uvedených skutečností a právními předpisy stanovených práv a povinností vyplývá povinnost žalované uhradit žalobkyni z titulu neprokázání se platným jízdním dokladem jízdné a přirážku k jízdnému, jejíž výše odpovídá zákonem stanovenému limitu. Z těchto všech důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je uvedeno pod bodem I. výroku, včetně úroku z prodlení, jež odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. Protože měla žalobkyně ve věci plný úspěch, přiznal ji soud plnou náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, v nákladech právního zastoupení podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za odměnu advokáta za tři úkony (převzetí a příprava zastoupení, výzva k úhradě a podání žaloby) po 200 Kč, za tři režijní paušály za tyto úkony po 100 Kč. Součástí nákladů žalobkyně je také 21 % DPH. Celkem tedy náklady žalobkyně činily 1 489 Kč.