15 C 12/2020-25 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I., jakožto nevráceného úvěru [částka] a nezaplaceného poplatku za jeho poskytnutí [částka], když k těmto povinnostem se měla žalovaná zavázat ve smlouvě, uzavřené dne [rok] [číslo], tedy zřejmě [datum], mezi [právnická osoba] a žalovanou, když žalobkyně měla nabýt pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba], [IČO], sídlem [ulice a číslo], a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by tento nárok blíže odůvodnila. Byť nebyla skutková tvrzení, resp. právní hodnocení o uzavření smlouvy, nebo možná smluv o postoupení pohledávek, zcela srozumitelná, nemohl soud v tomto směru učinit žádné skutkové zjištění, neboť žalobkyně, ač kvalifikovaně zastoupena, neoznačila žádné důkazy, na jejichž základě by soud právně hodnotil její aktivní věcnou legitimaci pro příjem žalovaných plateb. Při procesní pasivitě žalované, která ostatně ani nemusela disponovat žádnými informacemi o postupování pohledávek, proto soudu nezbylo, než výrokem I. žalobu na plnění sjednaných povinností žalované zamítnout pro neunesení důkazního břemene (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“)). S ohledem na akcesoritu úrokového příslušenství k žalované jistině, byla stejným výrokem zamítnuta také žaloba na placení úroku z prodlení. Tím, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, zbavila se zároveň výsady procesního poučení o nutnosti označit důkazy ke všem svým tvrzením ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ, jak uzavřel také Ústavní soud České republiky například ve svém usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, čj. 15 C 71/2014-37, (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na webových stránkách http://nalus.usoud.cz/ Search/Search), když jiné poučení soud advokátně zastoupenému účastníku zásadně neposkytuje (§ 118a odst. 4 OSŘ). Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle nějž je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení procesní úspěch ve věci. Protože v řízení byla zcela procesně úspěšná žalovaná, svědčilo jí právo na plnou náhradu nákladů, vynaložených k účelnému bránění svého práva před soudem. Protože však soud na straně žalované žádné náklady nezjistil, nepřiznal právo na jejich náhradu žádné z účastnic.