15 C 14/2020-24 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částek uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku jako nevráceného úvěru [částka] [anonymizována dvě slova], nezaplaceného poplatku [částka] za poskytnutí úvěru a nárokované smluvní pokuty [částka] [anonymizována dvě slova], to vše ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne [datum] elektronickými prostředky komunikace na dálku. Podle žalobkyně byl úvěr poskytnut žalovanému dne [datum] převodem na účet č. [bankovní účet]. Podle smlouvy měl být úvěr vrácen a poplatek zaplacen do [datum]. Žalovaný však svou povinnost nesplnil, a proto žalobkyni vznikl nárok na sjednanou smluvní pokutu 0,1 % denně z nevráceného úvěru a na úrok z prodlení v zákonné výši. Smluvní pokuta byla žalována za období od [datum] do [datum] a úrok z prodlení v poměru 8,5 % ročně z nevráceného úvěru za období od [datum] do zaplacení, přičemž byl žalobkyní kapitalizován do [datum] v částce [částka]. Po provedeném dokazování soud nemohl dospět k závěru o důvodnosti podané žaloby v žádném z uplatněných nároků, neboť žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nepotvrzoval tedy správnost žalobních tvrzení a žalobkyně svá skutková tvrzení neprokázala. K důkazu označená a předložená písemnost, označená jako smlouva, totiž neobsahovala podpisy smluvních stran potvrzující jejich smluvní konsensus. Ani sjednání smlouvy prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku není zákonným důvodem razantního snížení důkazního standardu a tedy nezbavuje žalobkyni povinnosti prokázat, že jednala právě se žalovaným a že právě žalovaný vyjádřil vůli býti vázán předloženou smlouvou o úvěru ve smyslu § 565 a násl. ve spojení s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Ani doložené potvrzení o provedení odchozí úhrady sjednání smlouvy neprokazuje, když si lze představit řadu jiných důvodů, pro které mohla být z účtu žalobkyně převedena tam uvedená částka na jiný účet, označený jménem a příjmením žalovaného. Žalobkyně se však domáhala zaplacení této částky právě a jen jako nevráceného úvěru. Soud tak pro neunesení důkazního břemene ve smyslu § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) žalobu zcela zamítl, jak to ostatně odpovídá ustálené judikatuře nadepsaného soudu v obdobných věcech též žalobkyně (viz např. sp. zn. 10 C 151/2020, 11 C 258/2020, 12 C 263/2020, 14 C 31/2019, 17 C 274/2019 a řadu dalších). V souladu s ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ by zcela úspěšnému žalovanému vůči neúspěšné žalobkyni náleželo právo na náhradě účelně vynaložených nákladů řízení. Protože však soud na straně žalovaného žádné náklady řízení neshledal, nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.