15 C 50/2020-28 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], ve znění změny žaloby ze dne [datum], připuštěné usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], a doplnění ze dne [datum], na zaplacení částky 1 518 Kč jakožto nedoplatku složené pohledávky na cenu jízdného ve výši 18 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Platební povinnost žalovaného dovozovala žalobkyně z toho, že měl žalovaný bez platného jízdního dokladu cestovat dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní (dále také jako„ přepravkyně“), a to trolejbusem dne 4. prosince 2019 v čase 14:17 hodin na lince 18. Žalovaný jízdné, ani přirážku k jízdnému, která mu byla uložena při přepravní kontrole neuhradil. Výše pohledávek odpovídá tarifu a smluvním přepravním podmínkám přepravkyně. Vedle těchto částek žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z těchto částek podle výroků I. a II. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a stejně jako žalobkyně se nedostavil k jednání před soudem, nařízenému na den [datum] [anonymizována dvě slova]. Před hodnocením skutkového stavu soud zjistil, že žalobkyně výslovně označovala důkazy jen v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Takto označila k důkazu zápis o provedené přepravní kontrole, výzvu k plnění a hlášení o provedené přepravní kontrole. Ani jedna z příloh připojených k tomuto podání však nebyla nazvána souladně s označenými důkazy. Snad jen datový soubor nazvaný [název souboru] se přibližoval důkazu hlášení o provedené přepravní kontrole. Přesto soud z obsahu elektronických příloh zjistil, že označené písemné důkazy obsahují. V dalších dvou podáních žalobkyně žádné důkazy výslovně neoznačovala, ačkoli k tomu byla výslovně vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací]. V těchto podáních výslovně odkazovala na své smluvní přepravní podmínky a tarif, které ovšem k podáním připojeny nebyly, když jen část přepravních podmínek byla přílohou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Protože žalobkyně nebyla v řízení kvalifikovaně zastoupena, vyhodnotil soud podání podle jejich obsahu jako označení dalších dvou důkazních prostředků, z nichž ten předložený, tedy přepravní podmínky ve výňatku na jednání k důkazu přečetl. Na základě dokazování soud dospěl ke skutkovému zjištění, jež odpovídá žalobním tvrzením, týkající se jízdy žalovaného uváděným dopravní prostředkem a výše přirážky k jízdnému. Tato tvrzení byla prokázána zápisem o provedené přepravní kontrole podepsaným žalovaným, z nějž je zřejmé také to, že žalovanému žalobkyně uložila zaplatit jízdné 18 Kč. Výše přirážky k jízdnému vyplývá z výňatku smluvních přepravních podmínek, jež odkazují na svou přílohu - ceník, který výši přirážky stanoví. Soud však nemá za prokázané, že by žalovanému výše jízdného byla právě 18 Kč. Tarif, jenž by měl výši jízdného stanovit totiž soudu předložen nebyl. Sodu také nemá za prokázané, že bylo žalobkyní uloženo zaplatit přirážku k jízdnému dříve, než výzvou ze dne 4. května 2020. Zápis o provedené přepravní kontrole, jako jediný písemný doklad podepsaný žalovaným, totiž nic o přirážce nestanoví. Soud tedy vycházel toho, že první výzva žalobkyně k zaplacení přirážky k jízdnému byla obsažena v dopisu ze dne 4. května 2020, který byl podle připojené poštovní obálky doručován žalovanému na jím sdělenou adresu až dne 14. května 2020, když žalobkyně o jiném způsobu doručení nic neuváděla. V tomto dopise byl žalovaný vyzván k placení žalovaných částek do deseti dnů ode dne doručení výzvy, tedy do [datum], když 24. květen byl dnem pracovního klidu a lhůtu pro placení tedy v souladu s § 607 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Shrneme-li uvedené skutkové zjištění, k němuž soud dospěl na základě označených důkazů. pak je zřejmé, že žalovaný použil dopravní prostředek provozovaný přepravkyní bez platného jízdního dokladu, neboť žalovaný netvrdil, že by jízdním dokladem disponoval. Jde totiž o tvrzení o negativní skutečnosti, ohledně nějž tíží břemeno tvrzení a prokázání opaku žalovaného ve smyslu § 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Žalobkyně během této přepravy uložila žalovanému při přepravní kontrole povinnost zaplatit jízdné 18 Kč a dne 14. května 2020 žalovaného vyzvala k zaplacení přirážky k jízdnému v částce 1 500 Kč, odpovídající přepravním podmínkám přepravkyně, a to do 25. května 2020. Právně tedy lze hodnotit, že byť žalovaný použil dopravní prostředek provozovaný přepravkyní bez platného jízdního dokladu a netvrdil přitom, že by chtěl využít svého práva na přepravu z jízdního dokladu (který ostatně zřejmě ani neměl), došlo mezi přepravkyní a žalovaným k uzavření smlouvy o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. OZ, ve spojení s § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, (dále jen„ PŘ”) neboť takový závěr přijal Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 10. ledna 2001, sp. zn. Pl. ÚS 33/2000, vyhlášeném ve sbírce zákonů pod č. 78/2001, jenž je pro všechny závazný ve smyslu čl. 89 odst. 2 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. Protože se žalovaný při této přepravě neprokázal platným jízdním dokladem, využila žalobkyně svého práva zakotveného v § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, (dále jen„ ZD“) a uložila žalovanému povinnost zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Jde o zvláštní deliktní povinnost žalovaného za porušení povinnosti cestovat při využití prostředku hromadné přepravy osob přepravním prostředkem pouze s platným jízdním dokladem, jak je zřejmé z § 15 písm. b) PŘ. Protože nebylo možné ověřit, zda jízdné odpovídalo tarifu přepravkyně, nemůže být žaloba v této části důvodná a žalobě lze vyhovět jen ohledně žalované jistiny 1 500 Kč Protože žalovaný nesplnil tuto svou povinnost ve lhůtě stanovené přepravkyní podle § 1958 OZ ve smyslu § 15 písm. b) PŘ, je podle § 37 odst. 5 písm. b) ZD povinen podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., zaplatit z této částky také žalovaný úrok z prodlení. Neuhrazením přirážky se žalovaný totiž dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po něm od prvního dne prodlení úrok z prodlení. K prodlení došlo vždy od prvního dne po marném uplynutím lhůty k placení. Žalobkyní uváděný odkaz v doplnění žaloby na čl. 4 odst. 12 smluvních přepravních podmínek není v této souvislosti významný, protože smluvní přepravní podmínky řeší jen dobu pro zaplacení přirážky a její výši. Samotný vznik povinnosti je však vždy vázán na jednání přepravkyně, jímž je povinnost k placení uložena. Ke splatnosti pochopitelně nemůže dojít dříve, než povinnost vznikne. Z těchto všech důvodů soud výrokem I. vyhověl žalobě na zaplacení žalované přirážky 1 500 Kč a žalovaného úroku z prodlení za dobu prodlení žalovaného s jejím placením. Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku zamítl. Výrok III. o náhradě nákladů je odůvodněn § 142 odst. 3 OSŘ, podle kterého lze přiznat náhradu těchto nákladů i částečně procesně neúspěšnému účastníku, je-li míra jeho procesního neúspěchu jen nepatrná. Tato situace nastala u žalobkyně a proto jí soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení potřebných k uplatnění svého práva. Nahrazované náklady řízení žalobkyně spočívají podle § 137 OSŘ v hotovém výdaji za soudní poplatek ve výši 400 Kč podle § 137 odst. 1 OSŘ a v paušální náhradě provozních výdajů ve výši 100 Kč za písemné podání ve věci samé - podání žalobního návrhu podle § 151 odst. 3 OSŘ ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Další žádaná paušální náhrada nákladů – paušální odměna ve výši 100 Kč nebyla žalobkyní vysvětlena, a proto nebylo možné tuto částku hodnotit jako výdaj vynaložený k účelnému uplatnění práva před soudem (§ 142 odst. 1 OSŘ). Soud tak v tomto rozsahu žalovaného k náhradě nevázal.