15 C 62/2020-20 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], ve znění doplnění ze dne [datum]. [anonymizována dvě slova], na zaplacení částky 4 000 Kč, jakožto nedoplatku ceny koncového zařízení [typ zařízení] [číslo] typu [typ zařízení] [anonymizováno] [příjmení] [rok] [anonymizována dvě slova], sjednané v účastnické smlouvě [číslo] pro telefonní [číslo]. Podle této smlouvy byla cena zařízení 4 001 Kč, ze které žalobkyně poskytla podmíněnou slevu ve výši žalované jistiny, pokud bude účastnická smlouva trvat 24 měsíců. Při nesplnění této podmínky byla žalovaná povinna slevu žalobkyni vrátit. Žalovaná neplatila vystavená vyúčtování, čímž neplnila smluvní podmínky. Proto žalobkyně smlouvu vypověděla a dne 8. ledna 2019 vyúčtovala žalované slevu se splatností 22. ledna 2019. Žalovaná však tuto částku žalobkyni nezaplatila. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroku I. s odůvodněním, že toto příslušenství je žalováno po dni splatnosti nejmladší faktury. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a stejně jako žalobkyně a její zástupkyně se nedostavila k nařízenému jednání. Dokazováním soud nezjistil sjednání žalobkyní tvrzené smlouvy. Žalobkyně k prokázání všech svých tvrzení hromadně označila v žalobním návrhu tyto písemnosti: Ceník tarifů, Účastnické smlouvy, Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], Vyúčtování služeb, Výpověď Účastnické smlouvy a Výzva s dokladem o odeslání. V doplnění žaloby pak byly obecné důkazní návrhy opět jen hromadně precizovány takto: Účastnická smlouva [číslo] Všeobecné podmínky [právnická osoba], Výpověď ze dne [datum] a Vrubopis [číslo]. Protože žalobkyně nevysvětlila, jaký konkrétní důkazní prostředek by měl prokázat její konkrétní skutkové tvrzení, vycházel soud při rozhodnutí o rozsahu potřebného dokazování z obvyklého obsahu písemností, resp. z jejich názvu. Je zřejmé, že jde o soukromé písemnosti ve smyslu § 565 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Sjednání tvrzené smlouvy proto mohla prokázat jen písemnost, označená jako smlouva, jejíž správnost by osvědčoval podpis žalované. Ostatní písemnosti byly způsobilé prokázat jen to, že byly žalobkyní vyhotoveny. Protože žalobkyně činila veškerá podání vůči soudu elektronicky, vycházel soud z toho, že i důkazní prostředky byly soudu předloženy ve stejné formě, tedy elektronicky, když jiné připojení důkazů ve smyslu § 79 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) nebylo činěno. Takto byly soudu předloženy (připojeny k podáním) elektronické písemnosti s názvy: ID_23672_2020.pdf, ZABA_1156768335.pdf, ZABA_1156768335.pdf, Cenik_tarifu_a_sluzeb.pdf, Všeobecné podmínky.pdf a Pravidla_pro_prodej_zarizeni_na_splatky.pdf. Je zřejmé, že smlouva se mohla skrývat jen pod přílohami se záhadným označením ZABA, protože ostatní názvy se zjevně týkaly jiných písemností. Soud se proto při dokazování seznámil jen s těmito písemnostmi. Z nich však nezjistil žádné ujednání účastnic, nýbrž jen daňový doklad a předžalobní upomínku. Vzhledem k těmto zjištěním a jejich hodnocení soud žalobu na zaplacení jistiny ve výši 4 tis. Kč výrokem I. zamítl pro neunesení důkazního břemene žalobkyní (§ 120 odst. 1 OSŘ). Nebyla-li žaloba na zaplacení jistiny shledána důvodnou, nelze žalobkyni přiznat ani žalovaný úrok z prodlení. Jestliže totiž nebylo zjištěno prodlení s plněním peněžité povinnosti, není možné dovozovat vznik nároku na její příslušenství, jež je sankcí za toto prodlení. Proto byla žaloba stejným výrokem zamítnuta i v tomto rozsahu. Tím, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, zbavila se zároveň výsady procesního poučení o nutnosti předložit důkazy ke všem svým tvrzením ve smyslu § 118a odst. 3 ve spojení s § 79 odst. 2 OSŘ, jak obdobně uzavřel Ústavní soud České republiky například v usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, čj. 15 C 71/2014 - 37, (zveřejněno na webových stránkách http://nalus.usoud.cz/ Search/Search). Výrokem II. pak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě byla zcela procesně úspěšná žalovaná. Té však žádné náklady nevznikly a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádné z účastnic.