8 C 146/2021-26 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částky s příslušenstvím uvedené v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný se dne 1. 7. 2016 přihlásil jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, čímž jí vznikla dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ ZRTP“), povinnost hradit televizní poplatky ve stanovené výši. Žalovaný neuhradil poplatek ve výši 1 620 Kč splatný 15. 1. 2020, přičemž se jedná o poplatek s roční splatností při měsíční výši poplatku 135 Kč. Žalovanému byla žalobkyní zaslána písemná výzva k úhradě celé dlužné částky v souladu s § 10 ZRTP. Dluh však ani v dodatečné lhůtě neuhradil. Žalobkyně dále vznesla nárok na úrok z prodlení v zákonné výši, který kapitalizovala za období od prvního dne toho kterého prodlení do dne 15. 4. 2021 na částku 196,91 Kč. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl oprávněnost žalobkyní vzneseného nároku. Uvedl, že k placení televizního poplatku se registroval na adrese [adresa žalovaného], kde tehdy s bývalou manželkou zakoupili nemovitost k trvalému bydlení. Manželství ale bylo dne [datum] rozvedeno a od té doby žalovaný na uvedené adrese nebydlí, protože nemovitost byla prodána. Žalovaný se celý týden, někdy i o víkendech, zdržuje v Německu, kde je zaměstnán jako řidič dálkové dopravy, v České republice se skoro celý rok nezdržuje. Trvalý pobyt z důvodu nutnosti korespondenční adresy má hlášen na adrese [adresa žalovaného], což je dům ve vlastnictví [jméno] [příjmení], kde je televizní poplatek hrazen měsíčně formou SIPO. Žalobkyně v replice žalovaného argumentaci odmítla s tím, že žalovaný se neodhlásil z evidence poplatníků, neoznámil žalobkyni změnu, což byl dle § 8 odst. 8 písm. a) ZRTP povinen, a proto až do doby odhlášení zůstává poplatníkem. <i>Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“) bez nařízení jednání.</i> <i>Podle § 157 odst. 4 OSŘ v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> <i>Podle § 3 odst. 2 ZRTP je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba.</i> <i>Podle § 8 odst. 8 písm. a) ZRTP je povinen se z evidence poplatníků televizního poplatku odhlásit poplatník, který přestal být poplatníkem podle tohoto zákona, a to do 15 dnů ode dne, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující odhlášení. Při odhlášení je povinen připojit písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala některá z těchto skutečností.</i> <i>Podle § 9 odst. 3 ZRTP poplatník, který ve stanovené lhůtě nesplnil některou z povinností uložených v § 8 odst. 8, a současně přestal platit rozhlasový nebo televizní poplatek, je povinen zaplatit provozovateli vysílání ze zákona přirážku ve výši 1 000 Kč za každý rozhlasový nebo televizní přijímač, ze kterého je povinen platit rozhlasový nebo televizní poplatek.</i> Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle § 3 odst. 2 ZRTP je poplatníkem právnická osoba, která televizor vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá alespoň 1 měsíc. Žalovaný prokázal, že pracuje a zdržuje se v zahraničí a že majitelka objektu, kde má hlášený trvalý pobyt, hradí televizní poplatek. Tím, že žalovaný přestal být vlastníkem, resp. držitelem televizního přijímače v České republice, přestal být také poplatníkem televizních poplatků. Současně je zřejmé, že žalovaný nesplnil povinnosti odhlásit se z evidence podle § 8 odst. 8 písm. a) ZRTP v zákonné lhůtě 15 dnů a nereagoval ani na žalobkyninu upomínku. Ani to však nic nemění na tom, že žalovaný již v roce 2020 nebyl poplatníkem televizního poplatku, jak je koneckonců zřejmé i ze znění zmíněného ustanovení § 8 odst. 8 písm. a) ZRTP (z evidence poplatníků televizního poplatku je povinen se odhlásit poplatník, který přestal být poplatníkem). Žalobkyni by tak mohl vzniknout nárok na přirážku k poplatkům podle § 9 odst. 3 ZRTP. Ovšem pouze v případě, že by žalobkyně nejprve vyzvala žalovaného k úhradě přirážky, by žalobkyně mohla podat žalobu k soudu. Z textu upomínky adresované žalobkyní žalovanému však vyplývá, že žalobkyně žádala od žalovaného úhradu televizních poplatků, a takto je vymezen nárok i v žalobě. Soud proto žalobu zamítl. Nutno dodat, že soud chápe žalobkynino údiv nad přístupem žalovaného, který nejenže bez oznámení přestal hradit televizní poplatek, ale nereagoval ani na žalobkyninu upomínku, a až po zahájení soudního řízení sdělil zásadní skutečnost, že již před začátkem rozhodného období přestal být poplatníkem. Pokud by žalobkyně v reakci na toto sdělení, eventuálně po seznámení se s listinami, které jej prokazují, vzala žalobu zpět, soud by přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, protože ve smyslu § 146 odst. 2 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), by to byl žalovaný, kdo by svým přístupem zavinil zastavení řízení. Žalobkyně však na žalobě i poté trvala, takže soud rozhodl ve věci samé, žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení mezi stranami rozhodl podle úspěchu ve věci. Žalovanému, která měl ve věci plný úspěch, vzniklo vůči neúspěšné žalobkyni dle § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k bránění práva. Protože žalovaný nebyl v tomto řízení zastoupen zástupcem dle § 137 odst. 2 OSŘ a nedoložil výši hotových výdajů svých či jiného svého zástupce, má dle § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady, právo na náhradu za 2 úkony (seznámení s věcí, vyjádření k žalobě) po 300 Kč.