8 C 219/2021-18 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou ze dne 25. 2. 2021 domáhala od žalované zaplacení částky 12 288 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 23. 2. 2021 do zaplacení. Uvedla, že dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovanou dohodu o uznání dluhu, kterou žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše 12 288 Kč a zavázala se jej uhradit ve 12 pravidelných měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Dluh vznikl tak, že dne [datum] uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla [právnická osoba] [anonymizováno] žalované úvěr ve výši 1 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala za poskytnutí úvěru uhradit poplatek 268 Kč. Peněžní prostředky byly žalované poskytnuty dne 4. 8. 2016. Žalovaná se zavázala vrátit částku 1 268 Kč do 4. 9. 2016, což však nesplnila a částku nevrátila. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, přičemž ji tvoří nesplacená jistina 1 000 Kč, smluvní úrok 268 Kč, administrativní poplatky 1 600 Kč a náklady inkasního vymáhání 9 420 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek [číslo a] [číslo] z dohody o uznání dluhu a žalobkyně využila svého práva a odeslala žalované dne 15. 2. 2021 oznámení o zesplatnění dluhu spojené s předžalobní výzvou. Žalovaná byla vyzvána k úhradě nejpozději do 22. 2. 2021, avšak částku neuhradila. Podáním ze dne 9. 3. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 9 420 Kč, představující náklady inkasního vymáhání, k čemuž se žalobkyně rozhodla na základě svého zvážení, bez aktivity žalované. Soud proto řízení usnesením ze dne 15. 3. 2021, č.j. EPR 46902/2021-13, částečně zastavil. <i>Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“) bez nařízení jednání.</i> <i>Podle § 157 odst. 4 OSŘ v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> Soud má za prokázané, že žalobkyně a žalovaná (která je v záhlaví uvedena ještě svým předchozím jménem a příjmením jako [jméno] [příjmení]) dne [datum] uzavřely Splátkovou dohodu, kterou se strany shodly, že žalobkyně nabyla od společnosti [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] pohledávku vůči žalované vyplývající ze smlouvy [číslo] jejíž výše činí ke dni uzavření smlouvy 12 288 Kč, a žalovaná tento dluh vůči žalobkyni uznala a zavázala se jej uhradit ve 12 měsíčních splátkách placených počínaje dne 25. 8. 2020. Žalovaná splácet dluh nezapočala, žalobkyně ji proto dopisem ze dne 15. 2. 2021 vyzvala v souladu s bodem 6. dohody k úhradě celého dluhu nejpozději do 22. 2. 2021. Žalobkyně částku 12 288 Kč neuhradila. Žalovaná uznala, že žalobkyni dluží částku 12 288 Kč, která byla žalobkyni postoupena původním věřitelem, společností [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], a která představuje finanční závazek žalované ze smlouvy mezi ní a původním věřitelem [číslo] přičemž z žalobních tvrzení je zřejmé, že se jedná o jistinu dluhu, úrok a poplatky. Ve smyslu ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), se tudíž má za to, že tento dluh v době uznání trval. Protože žalovaná v tomto řízení neuvedla ničeho na svoji obranu, nezpochybnila ani důvod ani výši dluhu, soud žalobě vyhověl, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně vzala v převážné části žalobu zpět bez zavinění žalované, té proto vůči žalobkyni ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ vzniklo právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že účastnice nemají vůči sobě na jejich náhradu právo.