8 C 355/2021-16 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalované zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodě I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaná s její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě bylo žalované v hotovosti poskytnuto 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 320 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne 9. 12. 2007. Žalovaná se s plněním svých povinností dostala do prodlení, uhradila jen částku 5 690 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, která se domáhá úhrady 11 270 Kč, z čehož připadá na jistinu 6 645,05 Kč a na souhrnný poplatek 4 624,95 Kč. Dále žádá úhradu kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 11 766,83 Kč, což je úrok v zákonné výši z částky 11 270 Kč od 17. 12. 2007 do 18. 12. 2020, a úroku z prodlení od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaná svůj dluh žalobkyni neuhradila ani přes předžalobní výzvu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. <i>3. Žalobkyně a žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání.</i> 4. Soud má za prokázané, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřely dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě bylo žalované v hotovosti poskytnuto 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 320 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne 9. 12. 2007. Žalovaná se s plněním svých povinností dostala do prodlení, uhradila jen částku 5 690 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni. 5. Skutkový stav v bodě 4. prokazují tyto listinné důkazy: Smlouva o půjčce [číslo] ze dne [datum], oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 a poštovní podací lístek, předžalobní výzva a poštovní podací lístek. 6. Bylo na žalované, aby ve smyslu § 101 OSŘ tvrdila a prokázala, že uhradila více, než tvrdí žalobkyně, resp. tvrdila a prokázala jiné skutečnosti, které by mohly zčásti či zcela vyvrátit oprávněnost žalobkynina nároku. Žalovaná tak však neučinila a soud má tudíž za to, že je pravdivé žalobkynino tvrzení, že žalovaná žalobou nárokované částky neuhradila ani přes žalobkyninu písemnou předžalobní upomínku. 7. Z právního hlediska lze konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o půjčce dle § 657 a 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), za použití zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Podle nich se smlouvou o půjčce věřitel přenechává dlužníkovi věci určitého druhu, a dlužník se zavazuje po uplynutí dohodnuté doby vrátit věřiteli věci stejného druhu, v daném případě peníze. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční částku, kterou se žalovaná zavázala vrátit; svou povinnost však nesplnila. Soud však žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku neuložil z důvodů uvedených níže. 8. Soud posuzoval oprávněnost tzv.„ souhrnného poplatku“ a dospěl k závěru, že posuzovaná Smlouva o půjčce je v této části neplatná (srovnej např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 11. 2012, sp. zn. 122 ICm 1253/2012). Ve smlouvě o půjčce není vysvětleno, z jakých konkrétních částí a z jakých právních důvodů se souhrnný poplatek skládá. Jedná se tudíž o ujednání neurčité, kdy není vůbec zřejmé, zač má žalovaná poplatek platit. I pokud by se jednalo o smluvený úrok dle § 658 ObčZ, byl by takový úrok sjednán ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv, tedy analogicky i smluv o půjčce, s bankovními instituty, a v daném případě by zde opět bylo neplatné ujednání, a to pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 ObčZ. Je třeba zdůraznit, že v daném případě se jedná o vztah spotřebitele a podnikatele, za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES) a nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem„ souhrnný poplatek“ se bude, byť jen zčásti, skrývat smluvní úrok. 9. Právní předchůdce žalobkyně některé platby žalované započítávala na souhrnný poplatek, jehož sjednání bylo soudem posouzeno jako neplatné. Žalované platby, započtené na souhrnný poplatek, proto byly soudem započteny na jistinu a žalobě bylo vyhověno ve výši rozdílu mezi výší poskytnuté jistiny a výší provedených plateb, a to včetně úroku z prodlení, který byl žalobkyní žádán za dobu, kdy již žalovaná byla v prodlení s úhradou a ve výši dle § 517 ObčZ a nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. Ve věci měla větší míru úspěchu žalovaná, které tak vůči žalobkyni ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ vzniklo právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení. Žalované, která byla v řízení pasivní, však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že účastnice vůči sobě nemají na náhradu nákladů řízení právo.