8 C 368/2021-15 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částky s příslušenstvím, uvedené v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný s její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 320 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne 31. 10. 2008. Žalovaný se s plněním svých povinností dostal do prodlení, uhradil jen částku 10 180 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, která se domáhá úhrady 6 780 Kč, z čehož připadá na jistinu 3 997,64 Kč a na souhrnný poplatek 2 782,36 Kč. Dále žádá úhradu kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 131,90 Kč, což je úrok v zákonné výši z částky 6 780 Kč od 5. 5. 2011 do 18. 12. 2020, a úroku z prodlení od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný svůj dluh žalobkyni neuhradil ani přes předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. <i>3. Žalobkyně a žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání.</i> <i>4. Podle § 157 odst. 4 OSŘ v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 5. Soud má za prokázané, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřeli dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 320 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne 31. 10. 2008. Žalovaný se s plněním svých povinností dostal do prodlení, uhradil jen částku 10 180 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni. 6. Z právního hlediska lze konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o půjčce dle § 657 a 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), za použití zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Podle nich se smlouvou o půjčce věřitel přenechává dlužníkovi věci určitého druhu, a dlužník se zavazuje po uplynutí dohodnuté doby vrátit věřiteli věci stejného druhu, v daném případě peníze. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční částku, kterou se žalovaný zavázal vrátit; svou povinnost však nesplnil. Soud však žalobě nevyhověl, a to z důvodů uvedených níže. 7. Soud posuzoval oprávněnost tzv.„ souhrnného poplatku“ a dospěl k závěru, že posuzovaná Smlouva o půjčce je v této části neplatná (srovnej např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 11. 2012, sp. zn. 122 ICm 1253/2012). Ve smlouvě o půjčce není vysvětleno, z jakých konkrétních částí a z jakých právních důvodů se souhrnný poplatek skládá. Jedná se tudíž o ujednání neurčité, kdy není vůbec zřejmé, zač má žalovaná poplatek platit. I pokud by se jednalo o smluvený úrok dle § 658 ObčZ, byl by takový úrok sjednán ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv, tedy analogicky i smluv o půjčce, s bankovními instituty, a v daném případě by zde opět bylo neplatné ujednání, a to pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 ObčZ. Je třeba zdůraznit, že v daném případě se jedná o vztah spotřebitele a podnikatele, za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES) a nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem„ souhrnný poplatek“ se bude, byť jen zčásti, skrývat smluvní úrok. 8. Právní předchůdce žalobkyně některé platby žalovaného započítávala na souhrnný poplatek, jehož sjednání bylo soudem posouzeno jako neplatné. Žalovaného platby, započtené na souhrnný poplatek, proto byly soudem započteny na jistinu a bylo zjištěno, že tu již žalovaný zcela uhradil. Žalovaný tudíž žalobkyni ničeho nedluží a soud proto žalobu zamítl. 9. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, jemuž dle § 142 odst. 1 OSŘ vzniklo vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který byl po celé řízení pasivní, však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že účastníci vůči sobě nemají na náhradu nákladů řízení právo.