8 C 405/2020-23 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala od žalované zaplacení částky s příslušenstvím, uvedených v bodu I. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] [název PO] [anonymizováno], sídlem [adresa], [ulice] republika [země], [registrační číšlo] [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno], (dále jen„ původní věřitel“), a žalobkyní. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [název webové stránky], na které se žalovaná zaregistrovala zadáním svých osobních údajů, a to včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Po dokončení registrace zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy. Úvěr byl žalované poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [bankovní účet], přičemž byl identifikován variabilním symbolem shodným s rodným číslem žalované. Žalovanou nebyl úvěr uhrazen, navzdory upomínkám. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. <i>Žalobkyně a žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání.</i> <i>Podle § 157 odst. 4 OSŘ v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> Soud nemá za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] [název PO] [anonymizováno], sídlem [adresa], [ulice] republika [země], [registrační číšlo] [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno], uzavřela s žalovanou tvrzenou smlouvu, když žalobkyně nepředložila smlouvu podepsanou žalovanou. Dále žalobkyní nebylo prokázáno, jak prověřila její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované ve smyslu § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když absence takové prověření vede k neplatnosti smlouvy, a to nikoliv pouze relativní, vyslovené soudem k námitce spotřebitele, ale absolutní (k tomu zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci [právnická osoba] GK sp. zn. C [číslo] - ECLI:EU:C: [číslo], dále například rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 v řízení sp. zn. 22 Co 221/2019, rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2017, sp. zn. 64 Co 252/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobkyní nicméně bylo prokázáno poskytnutí tvrzené částky právní předchůdkyní žalobkyně žalované na její, v žalobě uvedený, bankovní účet. Protože nebylo prokázáno uzavření smlouvy, ale bylo prokázáno poskytnutí tvrzené částky žalované, soud žalobě vyhověl, protože přijetím uvedené částky bez právního důvodu se žalovaná ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), vůči právní předchůdkyni žalobkyně, a následně vůči žalobkyni, které byla pohledávka postoupena, bezdůvodně obohatila a toto bezdůvodné obohacení je povinna vydat. Protože se žalovaná s vydáním bezdůvodného obohacení ocitla v prodlení, má žalobkyně dle § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. právo též na úrok z prodlení. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek za řízení [částka] dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva k plnění, žaloba) po [částka] dle § 14b odst. 1 AT a 3 náhrady hotových výdajů po [částka] dle § 14 odst. 5 AT. Při stanovení výše odměny advokáta a náhrady hotových výdajů soud postupoval dle § 14b AT, protože v tomto případě bylo řízení zahájeno tzv.„ formulářovou žalobou“, tedy žalobou podávanou týmž žalobcem opakovaně na ustáleném vzoru ve skutkově a právně obdobných věcech. Žalobkynin advokát je registrován k placení daně z přidané hodnoty, žalobkyně má proto dle § 137 odst. 3 OSŘ právo na náhradu této daně ve výši 21 % z náhrady nákladů řízení s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je její osobní povinností. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám žalobkynina advokáta.