8 C 462/2020-11 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala od žalované zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba], [IČO], (dále také jen„ původní věřitel“), a žalobkyní. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 1 900 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 12. 12. 2018. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Předmětem žaloby je jistina úvěru 1 900 Kč, dále nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 2 074,99 Kč, který byl splatný dne 12. 12. 2018. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [název webové stránky], na které se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle čl. III.1 obchodních podmínek. Po dokončení registrace žalovaná zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 1 900 Kč a splatností dne 12. 12. 2018. Po odeslání smluvní dokumentace žalované byly zaslány peněžní prostředky dne 12. 11. 2018 na bankovní účet [bankovní účet], který žalovaná uvedla. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo] a číslem úvěrové smlouvy [číslo úvěrové smlouvy]. Žalovaná se dle smlouvy zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru 2 074,99 Kč splatný v den splatnosti úvěru. Úvěr byl žalované poskytnut, ale nebyl žalovanou uhrazen, přestože byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. <i>Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> Soud nemá za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovanou tvrzenou smlouvu. Žalobkyní předložená smlouva není žalovanou podepsána, když v rubrice určené pro podpis klienta se uvádí, že smlouva byla podepsána„ SMS podpisem klienta:„ [podpis]“. Vzhledem k tomu, že shluk písmen a číslic ve tvaru„ [podpis]“ zcela zjevně není podpisem ve smyslu řetězce písmen či znaků či znaku jednotlivého (parafy), kterými jednotlivec obvykle potvrzuje svůj souhlas s tím či oním textem, ale jedná se o ad hoc přidělený identifikátor, byl soud připraven žalobkyni ve smyslu § 118a OSŘ vyzvat k prokázání tvrzení, že tento identifikátor (tzv. [podpis]) k textu smlouvy skutečně připojila žalovaná a projevila tím svůj souhlas se smlouvou. Dále žalobkyní nebylo prokázáno, jak prověřila její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované ve smyslu § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když absence takové prověření vede k neplatnosti smlouvy, a to nikoliv pouze relativní, vyslovené soudem k námitce spotřebitele, ale absolutní (k tomu zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci [právnická osoba] GK sp. zn. C -679/18 - ECLI:EU:C: 2020, dále například rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 v řízení sp. zn. 22 Co 221/2019, rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2017, sp. zn. 64 Co 252/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Naopak prokázáno bylo poskytnutí tvrzené částky právní předchůdkyní žalobkyně žalované a postoupení pohledávky právní předchůdkyní žalobkyně žalobkyni. Protože nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy, ale bylo prokázáno poskytnutí finanční částky žalované, a to bez právního důvodu, má žalobkyně právo dle § 2991 OZ právo na vrácení bezdůvodné obohacení, jehož se dostalo žalované, a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl. [jméno] úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované je přibližně stejná, soudu proto dle § 142 odst. 2 OSŘ rozhodl, že účastnice vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.