9 C 178/2020-46 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 7. 10. 2020 domáhala vůči žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soudu uložil povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a žalovaným po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla dne [datum] uzavřena smlouva nazvaná jako Smlouva o úvěru (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému účelový úvěr na splacení konsolidovaných dluhů žalovaného u žalobkyně z dříve poskytnutého úvěru č. [bankovní účet], ve formě možnosti čerpání finančních prostředků až do výše 600 000 Kč s tím, že případný přebytek, mohl být žalovaným použit bez sledování účelu. Úvěr byl dne 21. 2. 2018 vyčerpán v plné výši, a to tak, že částkou 502 960,09 Kč byl uhrazen původní závazek žalovaného, tj. úvěr [číslo] zbývající finanční prostředky ve výši 97 039,91 Kč byly převedeny na bankovní účet specifikovaný ve smlouvě. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 14,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 9 716 Kč, počínaje 15. 3. 2018. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil sjednané podmínky, využila žalobkyně svého smluvního oprávnění a úvěr ke dni 28. 3. 2020 zesplatnila. Ke dni podání žaloby činil dluh žalovaného vůči žalobkyni celkem 655 084,86 Kč a sestával z dlužné jistiny ve výši 576 823,32 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 14,9 % ročně z částky 576 823,32 Kč za dobu od 29. 3. 2020 do 7. 10. 2020 v celkové částce 46 076,60 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částek jistiny po splatnosti za dobu od 15. 2. 2020 do 7. 10. 2020 v celkové výši 31 284,94 Kč a neuhrazených nákladů spojených s prodlením za dobu od 24. 2. 2020 do 27. 3. 2020 v celkové výši 900 Kč. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně dosud dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl soud bez nařízení jednání. 3. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalovaném, který však tuto povinnost nesplnil. Za této procesní pasivity žalovaného, který ani v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva nazvaná jako Smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši až 600 000 Kč, z čehož částka 507 990 Kč měla být použita na úhradu konsolidovaných dluhů žalovaného vůči žalobkyni a zbylá částka mohla být použita dle uvážení žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 14,9 % ročně uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 9 716 Kč měsíčně, počínaje 15. 3. 2018. Z transakční historie k úvěrovému účtu [číslo] [bankovní účet] má soud za prokázané, že žalobkyně úvěr vyplatila v plné výši dne 21. 2. 2018. Z čl. 5. Ceníku žalobkyně, který je nedílnou součástí předmětné smlouvy má soud za prokázané, že v případě nedodržení smluvních podmínek byla žalobkyně oprávněna účtovat náklady spojené s prodlením vždy k 10., 40. a 70. dni v prodlení ve výši 300 Kč, 900 Kč a 900 Kč. Z transakční historie ke shora uvedenému úvěrovému účtu má soud za prokázané, že žalobkyně naúčtovala žalovanému náklady spojené s prodlením ve výši 300 Kč dne 25. 3. 2019, ve výši 300 dne 27. 6. 2019, ve výši 300 Kč dne 26. 12. 2019 a ve výši 900 Kč dne 24. 2. 2020. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 28. 3. 2020. Žalovaný dosud neuhradil dlužnou jistinu ve výši 576 823,32 Kč, kapitalizované úroky ve výši 14,9 % ročně z částky 576 823,32 Kč za dobu od 29. 3. 2020 do 7. 10. 2020 v celkové částce 46 076,60 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částek jistiny po splatnosti za dobu od 15. 2. 2020 do 7. 10. 2020 v celkové výši 31 284,94 Kč a neuhrazené náklady spojené s prodlením za dobu od 24. 2. 2020 do 27. 3. 2020 v celkové výši 900 Kč. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně dosud dlužnou částku neuhradil. 4. Vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující (zde žalobkyně) zavazuje, že úvěrovanému (zde žalovaný) poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V uvedeném rozsahu však žalovaný této povinnosti nedostál. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení, tedy ode dne následujícího po splatnosti dluhu, úrok z prodlení dle § 1968 a násl. o. z.; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. Povinnost žalovaného k úhradě nákladů spojených s prodlením ve výši 900 Kč vyplývá z ujednání smlouvy o úvěru ve spojení s Ceníkem žalobkyně. Žalovaný dosud ničeho neuhradil, a to ani přes písemné upomínky s výzvou k plnění adresované mu žalobkyní. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu a žalobě zcela vyhověl. 5. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l o. s. ř. vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, a to soudního poplatku 23 110 Kč a paušální náhrady nákladů řízení dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady (dále jen„ PN“) za 1 úkon (žalobu) po 300 Kč, neboť v daném případě, podle § 1 PN, byla žalobkyně účastníkem, jenž nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. a. ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých či jiného svého zástupce.