9 C 190/2021-69 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 25 002,31 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 031,81 Kč od 15. 9. 2009 do zaplacení a s úrokem ve výši 12,86 % ročně z částky 17 086,81 Kč od 15. 9. 2009 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané [název smlouvy] [anonymizováno 7 slov] [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 134 100 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla blíže specifikovaného v předmětné smlouvě a žalovaný ve smlouvě zavázal splatit poskytnutý úvěr právnímu předchůdci žalobkyně spolu s úrokem ve výši 12,86 % ročně formou 36 pravidelných měsíčních splátek po 5 882,15 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil smlouvu a právní předchůdce žalobkyně tak v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně od smlouvy odstoupil, a to s účinností ke dni 14. 9. 2009. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, a to s účinností ke dni [datum], což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 25. 3. 2019. Ke dni postoupení pohledávky činil dluh žalovaného 25 002,31 Kč, po postoupení pohledávky neuhradil žalovaný žalobkyni na svém dluhu ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 18. 2. 2020. 2. Pro částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní ze dne 16. 11. 2020 rozhodl soud usnesením ze dne 31. 5. 2021, č. j. 9 C 190/2021-37, o částečném zastavení řízení, a to co do úroku ve výši 12,86% ročně z částky 17 086,81 Kč za dobu od 15. 9. 2009 do 15. 3. 2019 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů z částky 22 031,81 Kč za dobu od 15. 9. 2009 do 15. 3. 2019. 3. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. 4. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalovaném, který však tuto povinnost nesplnil. Za této procesní pasivity žalovaného, který ani v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že dne [datum] uzavřel původní věřitel s žalovaným smlouvu nazvanou jako [název smlouvy] [anonymizováno 7 slov] [číslo] podle níž žalovanému poskytl částku 134 100 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla [značka automobilu], VIN: [anonymizováno], kterou se žalovaný zavázal věřiteli splatit formou 36 měsíčních splátek po 5 513,15 Kč spolu s měsíčními splátkami pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve výši 369 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, čímž porušil smlouvu a původní věřitel tak v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně od smlouvy odstoupil, a to s účinností ke dni 14. 9. 2009. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, a to s účinností ke dni [datum], což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 25. 3. 2019. Ke dni postoupení pohledávky činil dluh žalovaného 25 002,31 Kč, po postoupení pohledávky neuhradil žalovaný žalobkyni na svém dluhu ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o. s. ř ze dne 18. 2. 2020. 5. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena dne [datum] a soud tak podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku postupoval podle dřívější právní úpravy, na níž uvedená právní norma odkazuje, a to podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obch. zák.“) a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“) a vzniklý právní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným posoudil jako vztah vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru podle § 497 a násl. obch. zák., podle něhož smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel (zde právní předchůdce žalobkyně), že na požádání dlužníka (zde žalovaný) poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V uvedeném rozsahu však žalovaný této povinnosti nedostál. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení úrok z prodlení dle § 517 a násl. obč. zák.; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 142/1994 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. Soud proto žalobě zcela vyhověl. 6. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l o. s. ř. vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 4 111 Kč Náklady řízení tvoří soudní poplatek 1 001 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), dále odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT a půl úkonu právní služby (účast na jednání, na kterém nedošlo k projednání věci samé) po 2 140 Kč dle § 7 bodu 5. a dle § 11 odst. 2 a 3 AT, celkem ve výši 1 970 Kč. Odměna za poloviční úkon náleží dle názoru soudu za účast na jednání, při kterém nedošlo k jakémukoliv projednávání věci samé, a byl pouze navržen rozsudek pro zmeškání, když pouhé navržení rozsudku pro zmeškání bez jakékoliv další odborné aktivity se blíží daleko více účasti na jednání, při kterém je pouze vyhlášen rozsudek (§ 11 odst. 2 písm. f) ve spojení s § 11 odst. 3 AT), než běžnému jednání, ve kterém se vyžaduje výrazná aktivita a uplatnění odborných znalostí, zkušeností a umu advokáta. Neobstojí přitom argumentace, že by snad byl advokát tímto způsobem sankcionován za navržení určitého procesního postupu, neboť advokát má k dispozici obě možnosti a je věcí odborné erudice, kterou zvolí, zda zásadně zkrácenou za poloviční odměnu, anebo standardní za celou odměnu, ovšem s daleko větší časovou náročností, s rizikem neunesení důkazního břemene, úplného či částečného zamítnutí žaloby či odročování jednání, které generuje vznik dalších nákladů, které nemusí být následně vůbec vymoženy. Nelze dále přehlédnout, že poloviční odměna náleží též za účast na přípravě jednání (§ 11 odst. 2 písm. g) AT), což vyžaduje od advokáta poskytnutí právní služby zcela nesrovnatelně náročnější, než je pronesení jedné standardní věty požadující určitý procesní postup bezprostředně po zahájení jednání. Dále byla právnímu zástupci přiznána náhrada hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a 1 náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, celkem 600 Kč. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátka žalobkyně.