10 C 271/2022-26 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení shora ve výroku tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 3. 2021 mezi společností [právnická osoba], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 3. 8. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 20 000 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 2. 9. 2021. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil. 3. Žalobkyně požadovala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, avšak k důkazům navrhla toliko, aby bylo soudem vyžádáno vyjádření od [právnická osoba], zda byla v měsíci srpnu roku 2021 provedena platba ve výši 20 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], a zda je tento účet bankovním účtem žalovaného [celé jméno žalovaného], [IČO], nebo měl žalovaný k tomuto účtu dispoziční oprávnění. [právnická osoba], ze dne 15. 8. 2022 je zřejmé, že majitelem účtu byl žalovaný, avšak dále uvedla, že v měsíci srpnu roku 2021 nebyla na výše uvedený účet provedena platba ve výši 20 000 Kč. Soud tak k dispozici při jednání měl toliko tento jediný důkaz, jenž by mohl provést. Soud tak dospěl k závěru, že nemá za prokázané, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, ani že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, ani to, že finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty žalobkyní v jí tvrzené výši. 4. Z jediného navrhovaného důkazu, jenž soud při jednání provedl, tedy nevyplynulo ani založení smluvního vztahu mezi účastníky, ani to, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována ani to, že žalovanému poskytla jí tvrzené finance. Žádné další důkazní prostředky pak žalobkyně nenavrhla a soud není oprávněn v civilním sporu provádět nenavržené důkazy. K označení důkazů je každý žalobce povinen využít v textu formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu část C, přičemž žalobkyně zde, vyjma jednoho výše uvedeného, žádný další neuvedla. Nenavržené důkazy soud v civilním sporném řízení zásadně provádět nesmí, zvlášť v případě, kdy by tím v rozporu se zásadou rovnosti a zásadou projednací zvýhodnil odborně zastoupeného profesionála proti nezastoupenému laickému spotřebiteli. Soud si přitom nemůže svévolně vybírat, které z přiložených listin (viz bod H návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který žádné důkazní návrhy obsahovat nemůže) k důkazu provede a které nikoliv. Žalobkyně neprokázala, že by mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ani to, že je ve věci vůbec aktivně legitimována. Žalobkyně dále ani neunesla důkazní břemeno v tom směru, že žalovanému poskytla finance v jí tvrzené výši, když jediný důkaz, který k tomu navrhla, toto zcela vyloučil. Z těchto důvodů soud zamítnul žalobu i co do důvodnosti nároků na úroky z prodlení. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl v celém rozsahu. 5. Soud byl připraven žalobkyni vyzvat na jednání dne 21. 9. 2022 k označení důkazů prokazujícího uzavření smlouvy o úvěru, k označení důkazů prokazujícího, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována a k označení důkazu, prokazujícího poskytnutí financí žalovanému v žalobkyní tvrzené výši, (když jediný navržený důkaz toto naopak vyvrátil) a poučit žalobkyni o následcích nesplnění této výzvy ve smyslu § 118a o.s.ř. Žalobkyně ani její právní zástupce se však nedostavili k nařízenému jednání soudu a připravili se tak o možnost poučení dle § 118a OSŘ. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury a dále z dikce citovaného ustanovení. Závěr o neunesení důkazního břemene, soud může učinit toliko při samotném jednání, když důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny. 6. Výrokem II. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ, když plně procesně úspěšná byl žalovaný. Žalovaný však žádné náklady neuplatňoval a dle názoru soudu mu ani žádné nevznikly.