10 C 325/2022-22 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení shora ve výroku tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 11. 2021 mezi společností [právnická osoba], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 22. 11. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 15 000 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 28. 12. 2019. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil. 3. Žalobkyně požadovala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, avšak k důkazům navrhla toliko, aby bylo soudem vyžádáno vyjádření od banky žalovaného [právnická osoba], zda mu byla v listopadu 2019 zaslána na účet č. [bankovní účet] částka 15 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo] a zda je majitelem účtu právě žalovaný Soud tak k dispozici při jednání měl toliko tento jediný důkaz, jenž by mohl provést, z něhož toliko vyplývá, že finance byly zaslány žalovanému. Soud tak dospěl k závěru, že nemá za prokázané, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, ani že došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Z jediného navrhovaného důkazu, jenž soud při jednání provedl, tedy nevyplynulo ani založení smluvního vztahu mezi účastníky, ani to, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována. Žádné další důkazní prostředky pak žalobkyně nenavrhla a soud není oprávněn v civilním sporu provádět nenavržené důkazy. K označení důkazů je každý žalobce povinen využít v textu formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu část C, přičemž žalobkyně zde, vyjma jednoho výše uvedeného, žádný další neuvedla. Žalobkyně neprokázala, že by mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ani to, že je ve věci vůbec aktivně legitimována. Z těchto důvodů soud zamítnul žalobu i co do důvodnosti nároků na úroky z prodlení a poplatky. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl v celém rozsahu. 4. Soud byl připraven žalobkyni vyzvat na jednání dne 19. 10. 2022 k označení důkazů prokazujícího uzavření smlouvy o úvěru a k označení důkazů prokazujícího, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a poučit žalobkyni o následcích nesplnění této výzvy ve smyslu § 118a OSŘ. Žalobkyně ani její právní zástupce se však nedostavili k nařízenému jednání soudu a připravili se tak o možnost poučení dle § 118a OSŘ. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury a dále z dikce citovaného ustanovení. Závěr o neunesení důkazního břemene, soud může učinit toliko při samotném jednání, když důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny. 5. Výrokem II. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ, když plně procesně úspěšná byl žalovaný. Žalovaný však žádné náklady neuplatňoval a dle názoru soudu mu ani žádné nevznikly.