10 C 373/2021-28 — Okresní soud v Chebu

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku podle § 202 odst. 2 z.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“) není odvolání přípustné, v odůvodnění rozsudku soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 OSŘ). 2. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný je považován za poplatníka televizního poplatku. Žalovaný svou poplatkovou povinnost nesplnil a to za měsíce září 2019 – prosinec 2020, a televizní poplatky neuhradil. Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k úhradě dlužné částky, avšak žalovaný svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil. 3. Žalovaný se k podané vyjádřil tak, že jeho družka je odběratelem elektřiny a plátcem televizního poplatku. O tom informoval žalobkyni, ale nemá k tomu žádné potvrzení. Veškerá konverzace s žalobkyní probíhala telefonicky a ta tvrdila, že si vše nahrává a že je vše vyřešené. 4. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný nebyl přihlášen v evidenci televizních poplatků, avšak byl přihlášena k odběru elektřiny. Sám žalovaný ve svém podání ze dne 25. 1. 2022 uvedl, že elektriku na sebe měl napsanou. Pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí osoba, která není přihlášena, písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy, je tak považována za poplatníka televizního poplatku, čímž vznikla žalovanému povinnost platit televizní poplatek a to od 1. 1. 2019, který za měsíc září 2019 činil 134,62 Kč po zohlednění mimořádné platby a za měsíce říjen 2019 až prosinec 2012 činil 135 Kč měsíčně, tj. celkem částku 2 159,62 Kč. Žalobkyně neevidovala ani žádnou odhlášku žalovaného. Na základě prohlášení žalovaného, jenž soud zaslal žalobkyni, byla evidence žalovaného ukončena ze zákona k datu doručení oznámení do ČT tedy až s platností od listopadu 2021. <i>5. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ zákon o oplatcích“), je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 3 odst. 4 zákona o poplatcích, jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Podle § 6 zákona o poplatcích činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 zákona o poplatcích, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 zákona o poplatcích, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.</i> 6. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedený zákon o poplatcích zejména § 3 odst. 4 tohoto zákona, kde je stanoveno, jestliže je fyzická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. V dané věci však žalovaný ničeho takového neučinil, respektive ani při jednání před soudem neprokázal, a tak má soud za prokázané, že žalovanému vznikla od 1. 1. 2019 přímo ze zákona povinnost hradit každý měsíc televizní poplatek. Televizní poplatek za rok 2019 a 2020 je ve výši určené v § 6 zákona o poplatcích, tj. 135 Kč měsíčně. Pokud žalovaný dlužné jednotlivé částky neuhradil, dostal se podle § 7 odst. 2 zákona o poplatcích do prodlení s plněním svého závazku a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalované úroky z prodlení dle § 1968 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a z rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. Soud proto žalobě vyhověl. 7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí podle § 142 odst. l občanského soudního řádu vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud tak žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů v celkové výši 400 Kč. Z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 24.07.2013, I. ÚS 3344/12 vyplývá, že Ústavní soud dovodil, že činnost České televize jistě není výkonem veřejné moci, nicméně, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Česká televize by si měla činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovat sama. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám advokáta žalobkyně. Soud pak žalobkyni nepřiznal ani náhradu nákladů řízení spočívající v dalších jejích podáních, když veškeré tyto skutečnosti mohla žalobkyně uvést již do samotné žaloby, ve které chyběla většina skutkových tvrzení.