10 C 379/2022-25 — Okresní soud v Chebu

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku podle § 202 odst. 2 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“) není odvolání přípustné, v odůvodnění rozsudku soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 OSŘ). 2. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. a II. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný s žalobkyní uzavřel smlouvu o úvěru, na základě níž mu byla dne 5. 4. 2022 vyplacena částka ve výši 3 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 900 Kč, poplatku za poskytnutí ve výši 3 204 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč. 3. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil. 4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne 5. 4. 2022 má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému dne 5. 4. 2022 úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaný se jej zavázal spolu s poplatkem ve výši 3 204 Kč uhradit do 30 dnů. 5. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 5. 4. 2022 uzavřená mezi účastníky, je neplatná. V projednávané věci byl sjednán úrok ve výši 39 % ročně, tedy byl sjednán úrok více než 3 x převyšující obvyklou úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností do 1 roku v této době. Nelze přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci musel poskytovat věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V době sjednání úvěrové smlouvy, tj. ke dni 5. 4. 2022, obvyklé výše spotřebitelského úroku činily 8,41 % ročně. S ohledem na další smluvní ujednání včetně ujednání o„ poplatku za poskytnutí úvěru“ ve výši 3 204 Kč, který může být snížen na 744 Kč, a který je nutno považovat za skrytý úrok, a s ohledem na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně (tj. 36,5 % ročně) pro případ prodlení s úhradou úvěru, stíhající při porušení povinnosti žalovaného, který je v postavení spotřebitele a tedy vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků podstatně přesahovala horní hranici této obvyklé míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 580 z. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“) neplatné. Soud tak považuje dle § 588 ObčZ celou úvěrovou smlouvu jako celek za neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když se jedná o neplatnost absolutní s ohledem na narušení veřejného pořádku. Nutno dále zdůraznit, že dané ujednání o nepřiměřeně vysokém úroku nebylo možno korigovat s odkazem na ustanovení § 577 ObčZ, neboť za vadná lze považovat i další smluvní ujednání, když ve smlouvě uvedené poplatky ve skutečnosti představují další sjednaný úrok. Z těchto důvodů soud dospěl k závěru o neplatnosti celé smlouvy. A dále se nalézací soud ve smyslu s § 13 ObčZ a v souladu s rozhodnutími Krajského soudu v Plzni ve svém názoru neodchýlil od dřívější judikatury. 6. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 ObčZ a ustanovení § 2993 ObčZ. Vzhledem k tomu, že nárok na bezdůvodné obohacení by činil vyplacenou částku, tj. 3 000 Kč a žalovaný ničeho nezaplatil, soud výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s příslušenstvím. Z judikatury Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2009 sp. zn. 30 Cdo 3722/2007 vyplývá, že má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplní-li dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat též úroky z prodlení. Z těchto důvodu soud žalobě vyhověl a to co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku a to včetně požadavků na úrok z prodlení, jež jsou v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. Výrokem II. soud musel žalobu v rozsahu tam uvedeném zamítnout a to právě s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy o úvěru jakožto neplatného právního jednání a tak byly další nároky spočívající ve smluvní pokutě, poplatku a nákladech spojených s uplatněním pohledávky, nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala. 8. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 OSŘ, kdy v případě většího úspěchu na straně žalovaného má tento nárok na částečnou náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že na jeho straně dle názoru soudu žádné náklady nevznikly, a ani žádné neuplatňoval, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků toto právo nenáleží.