11 C 136/2022-41 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se svou žalobou (po jejích četných opravách) domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že mezi ní a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření úvěrové smlouvy [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr až do výše 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem z úvěru ve výši 13,9 % ročně. Jelikož však žalovaný své závazky z úvěrové smlouvy řádně a včas neplnil, žalobkyně nejprve převedla konkorent na anuitní splátky s úrokem ve výši 14,7 % ročně a posléze z důvodu trvajícího prodlení žalovaného veškeré závazky žalovaného z úvěrového vztahu ke dni 15. 5. 2021 zesplatnila. Žalobkyně tak v řízení uplatnila pohledávky odpovídající neuhrazené jistině úvěru ve výši 104 120,98 Kč, dále dlužným úvěrovým poplatkům v celkové výši 3 873,50 Kč (sestávající ze tří poplatků za zaslání výpisu za období únor až duben 2021 v celkové výši 28,50 Kč, tří poplatků za vedení úvěrového účtu v období únor až květen 2021 v celkové výši 1 045 Kč, poplatku převod kontokorentu na splátkový úvěr ve výši 1 000 Kč, dvou úhrad nákladů spojených s prodlením v celkové výši 1 800 Kč), dále úroku z úvěru kapitalizovanému za dobu od 29. 1. 2021 do 15. 5. 2021 ve výši 4 350,40 Kč, dále smluvního úroku z prodlení kapitalizovanému za dobu od 16. 5. 2021 do 13. 12. 2021 ve výši 10 068,80 Kč a dále smluvního úroku z prodlení ve výši 16,5 % ročně z dlužné jistiny do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Se souhlasem obou stran soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání. Z doložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Z předložené úvěrové smlouvy ze dne [datum] je zřejmé, že úvěrující se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr do výše 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do 16. 7. 2021 (s možností automatické prolongace) včetně úroku ve výši 13,9 % ročně s podmínkou udržování kreditního obratu na účtu za období 3 po sobě následujících měsíců ve výši min. 150 % aktuálního limitu kontokorentu. V případě porušení této povinnosti k udržování kreditního obratu pak byla úvěrující oprávněna ukončit čerpání kontokorentu a zesplatnit jej v jí stanovených splátkách (čl. V. úvěrové smlouvy), kdy při prodlení s úhradou splátek směla úvěrující přistoupit k úplnému zesplatnění celého úvěru, kdy v takovém případě vznikala žalovanému povinnost hradit úroky z prodlení ve výši úrokové sazby zvýšené o dalších 10 % ročně, dále smluvní pokutu a ceny za úkony dle ceníku služeb (čl. V. úvěrové smlouvy). Dle ceníku služeb pro Firemní kontokorent činila výše poplatku za převedení kontokorentu na splátky 1 000 Kč, úroková sazba z kontokorentu převedeného na splátky 14,7 % p.a., poplatek za vedení kontokorentu převedeného na splátky 300 Kč měsíčně a náklady spojené s prodlením pak 300 Kč za každých 10 dní v prodlení (účtovaných k 10., 40. a 70. dni prodlení). Čerpání kontokorentního úvěru pak žalobkyně prokázala výpisem z podnikatelského konta žalovaného, z něhož jsou patrné i další transakce proběhlé na úvěrovém účtu, vč. účetního vyrovnání pohledávky ve výši 104 120,98 Kč v důsledku zesplatnění kontokorentu a jeho převedení na splátky ve výši 2 000 Kč měsíčně, jak patrno z oznámení úvěrující ze dne 3. 2. 2021. Dopisem ze dne 15. 5. 2021 pak žalobkyně z důvodu trvajícího prodlení žalovaného přistoupila k zesplatnění celého závazku žalovaného, a to po předchozí výzvy ze dne 13. 4. 2021. <i>Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že mezi stranami došlo ke sjednání platné úvěrové smlouvy dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku a současně i vyplacení úvěru žalovanému. Žalobkyně pak dále v souladu s ujednáním stran uplatnila úrok z úvěru, který byl dle ujednání stran po převedení kontokorentu na splátky úročen sazbou 14,7 % ročně, a dále též sjednané poplatky dle ceníku úvěrující za jednotlivé úkony při správě splatného kontokorentu. Bylo tedy na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokazoval skutečnosti vylučující uplatněné nároky, žalovaný však zůstal v řízení zcela nečinný a soud proto žalobě v částce odpovídající nedoplatku jistiny úvěru, sjednaným poplatkům a sjednanému úroku vyhověl a dále v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku též v požadavku na úrok z prodlení, jehož výše byla v úvěrové smlouvě s podnikajícím žalovaným sjednána smluvně, když žalovaný své závazky neplnil, a proto žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním přistoupila k zesplatnění celé jistiny úvěru. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého žalobkyni náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 320 Kč, odměny zástupkyně žalobkyně ve výši 16 260 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby celkem ve výši 900 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhrady 21% DPH ve výši 3 603,60 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu) Celkem tak soud přiznal žalobkyni na náhradě nákladů částku 25 083,60 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupkyně žalobkyně. Za účelně vynaložené, a tedy k tíži žalovanému přičitatelné, pak nelze považovat takové úkony zástupkyně žalobkyně, které spočívající v odstraňování vad a nedostatků žalobních tvrzení či důkazních návrhů.