11 C 175/2022-35 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a dále na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu, obě uzavřené dne [datum], dodávala její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], žalované uvedené energie do sjednaného odběrného místa na adrese [adresa]. Za realizaci dodávek elektřiny v období od 22. 1. 2019 do 20. 1. 2020 vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně žalované částku 4 685,83 Kč se splatností 6. 2. 2020, na kterou žalovaná neuhradila ničeho (nárok 1). Za realizaci dodávek elektřiny v období od 21. 1. 2020 do 12. 2. 2020 vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně žalované částku 125,69 Kč se splatností 2. 3. 2020, na kterou žalovaná neuhradila ničeho (nárok 2). Za realizaci dodávek plynu v období od 24. 1. 2019 do 1. 1. 2020 vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně žalované částku 201,97 Kč se splatností 29. 1. 2020, na kterou žalovaná neuhradila také ničeho (nárok 3). Za realizaci dodávek plynu v období od 2. 1. 2020 do 13. 2. 2020 vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně žalované částku 212,96 Kč se splatností 11. 3. 2020, na kterou žalovaná neuhradila také ničeho (nárok 4). V daném případě žalobkyně dostatečným způsobem (ve smyslu judikatury odvolacího soudu, která zásadní klade důraz na absenci reklamace doručených faktur) prokázala dodávky elektřiny a plynu na základě smluv platně uzavřených se žalovanou v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 a § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, a nabytí pohledávek na zaplacení ceny dodávek energií postoupením, tudíž bylo na žalované, aby v řízení tvrdila a prokázala úhradu ceny za dodanou energii, případně jiné skutečnosti vyvracející uplatněné nároky, soud tedy přiznal žalobkyni právo na zaplacení uplatněných pohledávek spočívající v ceně dodané elektřiny a plynu. Ode dne následujícího od data splatnosti každé vyúčtovací faktury se žalovaná dostala do prodlení s plněním svých povinností, má tedy žalobkyně též právo na úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vyúčtovací faktur pak prodejce energie doručoval žalované na doručovací adresu sjednanou ve smlouvách o službách dodávky energií, kdy změnu této doručovací adresy, jakkoliv tvrzenou, žalovaná neprokázala. [příjmení] tedy soud uzavřít, že vyúčtování byla doručena do sféry dispozice žalované. K uplatněné obraně žalované nutno uvést, že tuto soud neshledal v žádném bodě důvodnou. Žalovaná v prvé řadě napadala, že se žalobkyní nikdy neuzavřela jakýkoliv smluvní vztah. K tomu lze jen poznamenat, že žalobkyně pohledávky za žalovanou nabyla postoupením (tj. v podstatě koupí) od prodejce energií, se kterým smluvní vztah navázala. Věřitel přitom může podle své vlastní úvahy prodat kteroukoliv pohledávku za svými dlužníky bez ohledu na souhlas či nesouhlas dlužníka, ledaže by přímo v původní smlouvě, na jejímž základě pohledávka vznikla, bylo sjednáno jinak. Za podobně irelevantní dlužno považovat skutečnost, kdy se žalovaná z odběrného místa fakticky přestěhovala a předala klíče od bytu jeho majiteli, neboť tato skutečnost je věcí vnitřního vztahu mezi vlastníkem a uživatelem bytu, nemá však žádné důsledky pro vznik, trvání či zánik vztahu mezi prodejcem energií a zákazníkem, neboť prodejce energií pochopitelně nemá žádný přehled o tom, kdo dané odběrné místo fakticky užívá, a ani takový přehled mít nemůže. Podobně bez významu ve vztahu k nároku prodejce energie jsou nějaká vzájemná sdělení či dohody mezi jednotlivými (následnými) uživateli bytu v odběrném místě, a to včetně data podpisu předávacího protokolu, popř. jiného data faktického předání bytu (významnými jsou ovšem ve vzájemném vztahu žalované a vlastníka bytu, př. pro nároky z bezdůvodného obohacení, které mají svůj typický základ v úhradě ceny různých služeb za jejich faktického uživatele), z hlediska vztahu mezi odběratelem a prodejcem energie je významným pouze okamžik ukončení tohoto smluvního vztahu ve shodě se smluvními ujednáními (vč. ustanovení obchodních podmínek), přičemž dřívější právní účinky zániku vztahu se společností [právnická osoba], než jak bylo vyúčtováno (tj. před 13. 2. 2020, resp. před 12. 2. 2020) pak žalovaná neprokázala. V tomto ohledu lze považovat za vhodné upozornit, že stav elektroměru, jak jej zachycují doložená vyúčtování, se oproti jeho stavu, jak jej zachycuje žalovanou doložený předávací protokol, vůbec nezměnil (tj. nebyla vůbec účtována spotřeba energie navíc). Obdobně to lze konstatovat o stavu plynoměru, kdy prodejce žalované vyúčtoval dokonce nižší spotřebu, než jakou sama zachytila v doloženém předávacím protokolu. Dlužno dodat, že obrana žalované se v podstatě převážné části zúčtovacího období (započatého již v lednu 2019) netýká. Okamžik odhlášení odběrného místa a rovněž také ohlášení nové doručovací adresy naopak skutečně relevanci mají, žalovaná by je však musela bezpečně prokázat, což se ovšem nestalo, tudíž tato obrana zůstala v rovině pouhých neprokázaných tvrzení a soud k ní při rozhodování nemohl přihlédnout. V tomto směru lze snad jen žalované adresovat doporučení, aby veškerá zásadní jednání se svými smluvními partnery činila písemně či jiným později prokazatelným způsobem. Sdělení o evidenci nedoplatků na zálohách (resp. absenci takových nedoplatků) nevypovídá ničeho o tom, zda bude či nebude posléze odběrateli vyúčtován nedoplatek ceny energií či nikoliv (žádné nároky založené na porušení povinnost hradit určené zálohy žalobkyně v řízení neuplatnila). Pokud je žalovaná toho názoru, že prodejce energií či snad žalobkyně neoprávněně nakládaly s jejími osobními údaji, má samozřejmě možnost obrátit se v tomto směru na Úřad pro ochranu osobních údajů. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého zcela úspěšné žalobkyni náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 400 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) podle § 11 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů celkem ve výši 200 Kč dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a náhrady na DPH ve výši 126 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu). Plnění povinnosti uhradit náklady řízení v celkové výši 1 126 Kč pak bylo žalované v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně. V daném případě se přitom jedná o tzv. formulářovou žalobu, neboť v řízení jsou uplatněny zcela jednoduché nároky téže žalobkyně ve shodném formuláři, a to opakovaně.