11 C 259/2022-17 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že použil ke své přepravě vlak společnosti [právnická osoba] (dále též jako„ dopravce“), a to dne 9. 8. 2021 [anonymizováno] [číslo] přičemž na výzvu pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem a vznikla mu tak povinnost zaplatit dopravci jízdné ve výši 168 Kč a dále přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Takto vzniklé pohledávky postoupil dopravce žalobkyni. <i>Podle § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, je cestující mj. povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč.</i> Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o důvodnosti žalobních tvrzení s tím, že žalovaný se využitím osobní přepravy bez zaplacení jízdného dopustil porušení přepravních podmínek dopravce a vznikla mu tak povinnost zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému dle tarifu a přepravních podmínek dopravce. Takto vzniklou pohledávku nabyla žalobkyně postoupením. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním svého závazku dnem následujícím po porušení přepravních podmínek, neboť jízdné i přirážka k jízdnému jsou splatné v okamžiku provedení přepravní kontroly, a žalobkyni tak náleží též právo na úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí podle § 142 odst. l občanského soudního řádu vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud tak žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu v celkové výši 1 489 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, písemné podání soudu ve věci samé) dle § 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby celkem ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 2 advokátního tarifu a náhrady na DPH ve výši 189 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu), a to k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 občanského soudního řádu).