11 C 294/2022-30 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a dále na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu, obě uzavřené dne [datum], dodávala její právní předchůdkyně žalovanému uvedené energie do sjednaného odběrného místa na adrese [adresa]. Za realizaci dodávek elektřiny v období od 28. 9. 2018 do 30. 1. 2019 vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 1 492 Kč se splatností 14. 2. 2019, na kterou žalovaný neuhradil ničeho. Za realizaci dodávek elektřiny v období od 31. 1. 2019 do 19. 6. 2019 vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 3 803 Kč se splatností 15. 7. 2019, na kterou žalovaný neuhradil ničeho. Za realizaci dodávek plynu v období od 9. 10. 2018 do 29. 1. 2019 vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 1 002 Kč se splatností 20. 2. 2019, na kterou žalovaný neuhradil ničeho. Za realizaci dodávek plynu v období od 30. 1. 2019 do 26. 6. 2019 vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 1 006 Kč se splatností 23. 7. 2019, na kterou žalovaný neuhradil ničeho. Uvedené pohledávky pak společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni. V daném případě žalobkyně dostatečným způsobem při absenci jakýchkoliv námitek žalovaného prokázala dodávky elektřiny a plynu na základě smluv platně uzavřených se žalovaným v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 a § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, a nabytí pohledávek na zaplacení ceny dodávek energií postoupením, tudíž bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal úhradu ceny za dodanou energii, případně jiné skutečnosti vyvracející uplatněné nároky, žalovaný však zůstal v řízení nečinný, soud tedy přiznal žalobkyni právo na zaplacení uplatněných pohledávek spočívající v ceně dodané elektřiny a plynu za prvé uplatněné zúčtovací období (tj. u elektřiny 28. 9. 2018 až 30. 1. 2019 a dále u plynu 9. 10. 2018 až 29. 1. 2019). Ode dne následujícího od data splatnosti každé vyúčtovací faktury se žalovaný dostal do prodlení s plněním svých povinností, má tedy žalobkyně též právo na úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Naopak soud žalobu zamítl v rozsahu uplatněných nároků na zaplacení ceny dodané elektřiny a plynu za druhé uplatněné zúčtovací období v pořadí (tj. u elektřiny 31. 1. 2019 až 19. 6. 2019 a dále u plynu 30. 1. 2019 až 26. 6. 2019), neboť v těchto případech žalobkyně vůbec neprokázala, že by její předchůdkyně doručila žalovanému předmětná vyúčtování, když žádné z nich nebylo směřováno na adresu, kterou si žalovaný pro doručování vyúčtování sjednal. Změnu doručovací adresy žalovaného na adresu [adresa], žalobkyně ani netvrdila, ani neprokazovala. Soud tedy musel v posléze uvedeném rozsahu žalobu jako předčasnou zamítnout. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V dané věci byl převážně úspěšným žalovaný, který by tak měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, nicméně na jeho straně soud žádné náklady řízení neshledal.