11 C 355/2022-24 — Okresní soud v Chebu

Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že na základě předchozí dohody se žalovaným, podle které měl žalovaný pro žalobce zajistit přípravu a vykonání zkoušek pro šest osob v rámci provozu své autoškoly, složil žalobce dle požadavku žalovaného zálohu v celkové výši 60 000 tis. Kč (10 tis. Kč za jednu osobu), nicméně žalovaný posléze zajistil přípravu a vykonání zkoušek pouze pro dvě osoby za dohodnutou úplatu v celkové výši 29 400 Kč. Přestože žalobce žalovaného vyzval k vrácení nevyčerpané části záloh, žalovaný tak neučinil. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Se souhlasem stran soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání. Z listin navržených žalobcem k důkazu vyplynulo, že mezi účastníky došlo v lednu 2022 k dohodě o složení zálohy žalobcem ve výši 10 tis. Kč za osobu v souvislosti s provozováním autoškoly ze strany žalovaného, přičemž posléze na konci ledna se účastníci domluvili na vrácení nevyčerpané části složené zálohy (po odpočtu odměny a nákladů žalovaného na přípravu a vykonání zkoušek ze strany dvou uchazečů), jak vyplynulo z kopie vzájemné komunikace účastníků. Skutečnost složení zálohy ve výši 60 tis. Kč ze strany žalobce ve prospěch účtu uvedeného žalovaným dne 24. 1. 2022 byla doložena kopií potvrzení [právnická osoba] Předžalobní výzvou ze dne 10. 5. 2022 pak žalobce žalovaného vyzval k dobrovolnému plnění před podáním žaloby. Na základě listin navržených žalobkyní k důkazu dospěl soud k závěru o důvodnosti podané žaloby, když žalobce prokázal, že žalovanému složil zálohu na plnění, jehož důvod posléze odpadl, tedy žalovaný se na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatil přijetím peněžitého plnění z právního důvodu, který následně odpadl, a vznikla mu tak povinnost předmět bezdůvodného obohacení žalobci v podobě přijatých peněžních prostředků vydat (§ 2991 občanského zákoníku). Žalobce v řízení tvrdil a doložil převod peněžních prostředků do dispozice žalovaného, tudíž bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal existenci právního důvodu, který by jej opravňoval k ponechání převedené částky. Žalovaný však zůstal v řízení zcela nečinný, proto soud žalobě zcela vyhověl, a to včetně úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši uvedené v ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto jí podle ustanovení § 142 odst. l občanského soudního řádu vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud tak žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu v celkové výši 10 807,20 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 224 Kč, odměny zástupkyně žalobce ve výši 7 020 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) podle ustanovení § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů celkem ve výši 900 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhrady na DPH ve výši 1 663,20 Kč (ustanovení § 151 odst. 2 občanského soudního řádu). Plnění povinnosti uhradit náklady pak bylo žalovanému v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupkyně žalobce.