11 C 441/2021-17 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se jako držitel televizního přijímače stal poplatníkem televizního poplatku, nicméně za období měsíců února 2020 až prosince 2020 žalovaný svou povinnost nesplnil a televizní poplatky neuhradil. Žalobkyně tedy žalovaného písemně vyzvala k úhradě dlužné částky, avšak žalovaný svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil. <i>Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ zákon o poplatcích“), je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 7 odst. 2 zákona o poplatcích, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 zákona o poplatcích, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.</i> V dané věci má soud za prokázané, že žalovanému vznikla přímo ze zákona povinnost hradit každý měsíc televizní poplatek ve výši určené v ustanovení § 6 zákona o poplatcích, přičemž povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně zaplacení takového poplatku, případně ohledně jiných právně významných skutečností zpochybňujících uplatněný nárok žalobkyně, leží na žalovaném, který však zůstal v řízení nečinný. Vzhledem k tomu, že žalobkyně svá žalobní tvrzení prokázala a žalovaný na jakoukoliv obranu v řízení rezignoval, dospěl soud k závěru o důvodnosti uplatněné pohledávky žalobkyně a žalobě tedy vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I., včetně příslušenství spočívajícího v úroku z prodlení dle požadavku žalobkyně ode dne následujícího po zákonem stanovené splatnosti každé jednotlivé platby televizního poplatku do [datum]. Nárok na úrok z prodlení vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí podle ustanovení § 142 odst. l občanského soudního řádu vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud tak žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu v celkové výši 400 Kč, odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku. Náklady na zastoupení advokátem pak nelze s ohledem na závaznou judikaturu Ústavního soudu ČR považovat při absenci jakékoliv obrany žalovaného za účelně vynaložené (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 24. 7. 2013, I. ÚS 3344/12). Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně.