11 C 442/2021-18 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se jako držitelka televizního přijímače stala poplatníkem televizního poplatku s účinností od srpna 2019, nicméně za měsíce únor až prosinec 2020 žalovaná svou povinnost nesplnila a televizní poplatky neuhradila. Žalobkyně tedy žalovanou písemně vyzvala k úhradě dlužné částky, avšak žalovaná svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnila. <i>Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ zákon o poplatcích“), je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 7 odst. 2 zákona o poplatcích, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 zákona o poplatcích, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.</i> V dané věci má soud za prokázané, že žalované vznikla přímo ze zákona povinnost hradit každý měsíc televizní poplatek ve výši určené v § 6 zákona o poplatcích, přičemž povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně zaplacení takového poplatku, případně ohledně jiných právně významných skutečností zpochybňujících uplatněný nárok žalobkyně, spočívá na žalované, která však zůstala v řízení nečinná. Vzhledem k tomu, že žalobkyně svá žalobní tvrzení prokázala a žalovaná na jakoukoliv obranu v řízení rezignovala, dospěl soud k závěru o důvodnosti uplatněné pohledávky žalobkyně a žalobě tedy vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I., včetně příslušenství spočívajícího v úroku z prodlení dle požadavku žalobkyně ode dne následujícího po zákonem stanovené splatnosti každé jednotlivé platby televizního poplatku do 27. 10. 2021. Nárok na úrok z prodlení vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí podle ustanovení § 142 odst. l občanského soudního řádu vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud tak žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu v celkové výši 400 Kč, odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku. Náklady na zastoupení advokátem pak nelze s ohledem na závaznou judikaturu Ústavního soudu ČR považovat při absenci jakékoliv obrany žalované za účelně vynaložené (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 24. 7. 2013, I. ÚS 3344/12). Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalované v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně.