11 C 450/2021-17 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se jako držitel televizního přijímače stal poplatníkem televizního poplatku s účinností od ledna 2019, nicméně za období měsíců září 2019 až prosince 2020 žalovaný svou povinnost nesplnil a televizní poplatky neuhradil. Žalobkyně tedy žalovaného písemně vyzvala k úhradě dlužné částky, avšak žalovaný svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil. <i>Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ zákon o poplatcích“), je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 7 odst. 2 zákona o poplatcích, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 zákona o poplatcích, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.</i> V dané věci má soud za prokázané, že žalovanému vznikla přímo ze zákona povinnost hradit každý měsíc televizní poplatek ve výši určené v ustanovení § 6 zákona o poplatcích, přičemž povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně zaplacení takového poplatku, případně ohledně jiných právně významných skutečností zpochybňujících uplatněný nárok žalobkyně, leží na žalovaném, který však zůstal v řízení nečinný. Vzhledem k tomu, že žalobkyně svá žalobní tvrzení prokázala a žalovaný na jakoukoliv obranu v řízení rezignoval, dospěl soud k závěru o důvodnosti uplatněné pohledávky žalobkyně a žalobě tedy vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I., včetně příslušenství spočívajícího v úroku z prodlení dle požadavku žalobkyně ode dne následujícího po zákonem stanovené splatnosti každé jednotlivé platby televizního poplatku do [datum]. Nárok na úrok z prodlení vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí podle ustanovení § 142 odst. l občanského soudního řádu vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud tak žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu v celkové výši 400 Kč, odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku. Náklady na zastoupení advokátem pak nelze s ohledem na závaznou judikaturu Ústavního soudu ČR považovat při absenci jakékoliv obrany žalovaného za účelně vynaložené (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 24. 7. 2013, I. ÚS 3344/12). Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně.