11 C 67/2022-35 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení příspěvku placeného vlastníkem a provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla, když žalovaný dle žalobkyně provozoval v období od 16. 6. 2019 do 5. 2. 2020 vozidlo [registrační značka] se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, aniž by měl uzavřeno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla, čímž mu vznikla povinnost uhradit příspěvek ve výši 15 275 Kč a dále poplatek za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve výši 600 Kč, obojí se splatností odvozené od zaslané výzvy. Po podání žaloby pak z důvodu plnění žalovaného na uplatněnou pohledávku došlo ke zpětvzetí žaloby, přičemž předmětem řízení zůstal toliko nedoplatek úroku z prodlení za období od 1. 3. 2020 do 22. 4. 2022 ve výši 693 Kč. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti sjednat pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla zapsaného v registru silničních vozidel. Z listin předložených žalobkyní přitom plyne, že žalovaný je v registru silničních vozidel evidován jako vlastník shora uvedeného vozidla, čímž mu ze zákona vznikla povinnost k pojištění odpovědnosti. Naopak žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokazoval, že by pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla ve vztahu k výše uvedenému vozidlu sjednal, ani jiné skutečnosti, které by vylučovaly důvodnost uplatněného nároku. Podle ustanovení § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb. pak výše denní sazby příspěvku u osobního vozidla se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 činí 65 Kč/den. Paušalizovaná výše nákladů na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek pak činí dle ustanovení § 2a citované vyhlášky 300 Kč. Soud tedy žalobě zcela vyhověl v požadavku na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věta druhá občanského soudního řádu, podle kterého zcela úspěšné žalobkyni náleží náhrada vzniklých nákladů řízení, přičemž k částečnému zastavení řízení došlo z důvodů plnění žalovaného na uplatněnou pohledávku po podání žaloby. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny zástupkyně žalobkyně ve výši 600 Kč podle § 11 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), odměny zástupkyně žalobkyně ve výši 1 740 Kč podle § 7 a odst. 11 advokátního tarifu za jeden úkon právní služby (zpětvzetí žaloby), paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby celkem ve výši 500 Kč dle § 13 odst. 3 a 14b odst. 5 advokátního tarifu a dále náhrady 21% DPH (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu) ve výši 596,40 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupkyně žalobkyně.