11 C 68/2022-41 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel s předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě vedla pro žalovaného běžný účet [číslo] žalovaný se zavázal hradit poplatky za využívané bankovní služby. Žalovaný se ovšem dostal do nepovoleného debetního zůstatku na tomto účtu ve výši 177,51 Kč (sestávající ze dvou poplatků za přistoupení k pojištění z ledna a února 2020 a dále z úroku z nepovoleného debetu), žalobkyně tedy smlouvu dne [datum] vypověděla, přičemž tuto pohledávku úvěrující postoupila posléze žalobkyně, která se domáhala její úhrady, vč. zákonného úroku z prodlení od 21. 8. 2020 do zaplacení (nárok 1). Dále pak strany v rámci prve uvedené smlouvy o bankovních produktech a službách sjednaly prostřednictvím Dispozic ze dne 26. 10. 2018 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě úvěrující poskytla žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit až do výše 27 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 21,99 % ročně formou měsíčního kreditního příjmu ve výši 50 % povoleného debetu. Z důvodu opakovaného porušování podmínek Flexikreditu spočívajícího v opakovaném přečerpání povoleného limitu úvěrující poskytování tohoto produktu vypověděla a převedla vzniklý debetní zůstatek ve výši 31 422,58 Kč dne 25. 2. 2019 na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet], jehož dlužný zůstatek měl žalovaný splatit v celkem dvaceti měsíčních splátkách, což však neučinil, proto úvěrující úvěr ke dni 27. 8. 2019 zesplatnila. Žalobkyně, která pohledávky ze smlouvy nabyla postoupením, se tak v řízení domáhala úhrady nesplacené jistiny ve výši 28 023,17 Kč, smluvních poplatků ve výši 1 800 Kč (tři poplatky za zaslání upomínek v červnu, červenci a srpnu 2019, každá zpoplatněna částkou 600 Kč), úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu trvání úvěrového vztahu ke dni 20. 8. 2020 ve výši 2 187,08 Kč a dále v zákonné výši z dlužné jistiny do zaplacení a také úroku z úvěru ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 30. 8. 2019 do zaplacení (nárok 2). 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Se souhlasem stran soud rozhodoval bez nařízení jednání. 3. Z předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Mezi úvěrující a žalovaným došlo nejprve dne [datum] k založení vztahu ze smlouvy o běžném účtu, jak patrno ze smlouvy o bankovních produktech a službách, kdy v návaznosti na vedení běžného účtu č. [bankovní účet] strany posléze sjednaly povolený úvěrový limit (Flexikredit) do výše 27 000 Kč s podmínkou minimálního měsíčního kreditního příjmu 50 % limitu a s úrokem ve výši 21,99 % ročně (resp. 24 % ročně ze splatného Flexikreditu a 29 % ročně při nepovoleném debetním zůstatku), což je zřejmé z doložených Dispozic ze dne 26. 10. 2018. Přímo v rámci Dispozic pak strany sjednaly závazek žalovaného k úhradě poplatku za čerpání povoleného debetního zůstatku ve výši 29 Kč měsíčně, poplatek za překročení povoleného debetního zůstatku ve výši 300 Kč, poplatek za zaslání upomínky ve výši 600 Kč, poplatek za oznámení o převodu zůstatku na splatný Flexikredit ve výši 200 Kč, poplatek za oznámení převodu na úvěrový účet ve výši 200 Kč, poplatek za vedení Splatného Flexikreditu ve výši 49 Kč a dále též poplatek za převedení nepovoleného debetního zůstatku na nově otevřený úvěrový účet ve výši 10 % povoleného limitu. V rámci smlouvy strany dále ujednaly pojištění osobních věcí a platební karty za úhradu ve výši 79 Kč měsíčně. Součástí uvedených smluv pak strany učinily též všeobecné obchodní podmínky a dále speciální produktové podmínky. V rámci všeobecných obchodních podmínek strany sjednaly oprávnění úvěrující přistoupit při překročení povoleného debetního zůstatku či nedodržení měsíčního kreditního příjmu (čl. 44c) mimo jiné k ukončení poskytování úvěrového limitu a k převodu zůstatku na nově otevřený úvěrový účet (čl. 44d), přičemž dle čl. 59 byla úvěrující oprávněna úročit splatnou jistinu, poplatky i úroky úrokem z prodlení. Dne 26. 2. 2019 úvěrující ukončila poskytování Flexikreditu z důvodu porušování smluvních ujednání a převedla debetní zůstatek běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet, jehož zůstatek mohl být splacen ve dvaceti měsíčních splátkách ve výši 1 571,13 Kč, jak prokazuje oznámení ze dne 26. 2. 2019, kdy o ukončení poskytování Flexikreditu byl žalovaný vyrozuměn již sdělením úvěrující ze dne 5. 2. 2019, kterým byl současně uplatněn poplatek za oznámení převodu zůstatku na splatný Flexikredit ve výši 200 Kč, jak je patrno z obsahu uvedeného sdělení. K následnému zesplatnění tohoto úvěru ve výši 31 422,58 Kč pak úvěrující přistoupila dopisem ze dne 29. 8. 2019, který současně předložila. Jednotlivé transakce proběhlé na běžném účtu, které vedly ke vzniku nepovoleného debetu ve výši 31 422,58 Kč (sestávajícího z jednotlivých čerpání, poplatků za přistoupení k pojištění, zaslání upomínek a za překročení limitu Flexikreditu a splatných úroků), jsou patrné z doloženého běžného účtu. Podobně výpisem z úvěrového účtu č. [bankovní účet] pak žalobkyně doložila postupné úročením úvěrové pohledávky úrokem z prodlení, obdobně se pak podává z platební historie. Jednotlivými upomínkami pak žalobkyně prokázala upomínání žalovaného o splnění jeho povinností (v červnu až srpnu 2019). Kromě založení vztahu ze smlouvy o běžném účtu pak žalobkyně prokázala též její výpověď, a to dopisem ze dne 5. 12. 2019, kdy složení uplatněné pohledávky je patrné z výpisu z běžného účtu, na kterém došlo ke zúčtování sjednaných poplatků za přistoupení k pojištění a dále úroků z nepovoleného debetu. Nabytí pohledávek ze smlouvy od úvěrující prokázala žalobkyně doloženou postupní smlouvou, vč. přílohy v podobě seznamu postoupených pohledávek. 4. Ve věci bylo žalobkyní prokázáno, že na základě platné úvěrové smlouvy ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku poskytla její právní předchůdkyně žalovanému úvěr do výše 27 000 Kč, který žalovaný postupnými úkony přečerpal, čímž se dopustila porušení sjednaných podmínek poskytování úvěru a úvěrující vzniklo právo na zesplatnění celého úvěru odpovídající vyčerpaným částkám debetního zůstatku v celkové výši 31 422,58 Kč, na který bylo ze strany žalovaného částečně plněno. Dále bylo prokázáno, že na základě platné smlouvy o účtu dle ustanovení § 2662 občanského zákoníku vedla předchůdkyně žalobkyně pro žalovaného běžný účet, v jehož rámci se žalovaný mj. zavázal k úhradě za přistoupení k pojištění, kterou ovšem řádně a včas nehradil, čímž došlo před výpovědí smlouvy ze strany banky ke vzniku nepovoleného debetního zůstatku žalobou uplatněného. Žalobkyně prokázala i nabytí těchto pohledávek od právní předchůdkyně. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně splacení takto vzniklých závazků, případně ohledně jiných skutečností oslabujících či vyvracejících nároky žalobkyně spočívala na žalovaném, který však v řízení zůstal zcela nečinný, proto soud žalobou uplatněným nárokům vyhověl v rozsahu uplatněné nesplacené jistiny (sestávající původně ze sjednaných poplatků a úrokového příslušenství, včetně zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši stanoveném ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého soud přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vůči neúspěšnému žalovanému. Přitom náklady řízení na straně žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 201 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 7 020 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů celkem ve výši 900 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhrady na DPH ve výši 1 663,20 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu). Plnění povinnosti uhradit náklady řízení v celkové výši 10 784,20 Kč pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně.