12 C 307/2022-14 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení dlužné částky 5 111 Kč s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, a to tak, že žalovanému byla na bankovní účet uvedený ve smlouvě vyplacena částka ve výši 18 000 Kč, částka ve výši 2 000 Kč byla v souladu se smlouvou vyplacena zprostředkovateli úvěru jako provize. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit v 40 měsíčních splátkách po 700 Kč, což řádně nečinil, přičemž z důvodu prodlení žalovaného podala žalobkyně návrh na vydání elektronického platebního rozkazu k Okresnímu soudu v Chebu, přičemž ve věci byl vydán tímto soudem dne 1. 11. 2021 rozsudek č.j. 11 C 335/2021-18, který nabyl právní moci dne 22. 12. 2021, pohledávka na základě tohoto exekučního titulu v celkové výši 21 035 Kč byla uhrazena ke dni 4. 4. 2022. Předmětem tohoto řízení nebyla pohledávka ze shora uvedené smlouvy, které se žalobkyně nyní domáhá. V souladu s úvěrovou smlouvou vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. odst. 2 písm. b) smlouvy o úvěru, tedy z částky 21 035 Kč za dobu od 4. 8. 2021 do 4. 4. 2022 ve výši 5 111 Kč, tedy za období, které nebylo předmětem řízení ve věci 11 C 335/2021. Žalovaný dlužnou částku přes výzvu žalobkyně této dosud neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“) bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Z doložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na jejímž základě byl žalovanému žalobkyní poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč s tím, že částka 2 000 Kč byla započtena na provizi zprostředkovatele úvěru, částka 18 000 Kč vyplacena bankovní účet vedený na jméno žalovaného č. [bankovní účet] (viz. potvrzení o provedení transakce ze dne 26. 3. 2021), který se žalovaný zavázal včetně sjednaného úroku ve výši 21,05 % ročně zaplatit v 40 měsíčních splátkách po 700 Kč. Ve smlouvě byl sjednán nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru (čl. IV. bod 2. písm. b) smlouvy). Z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 1.11. 2021, č.j. 11 C 335/2021-18, má soud za zjištěné, že žalobkyně se v předmětném řízení návrhem domáhala po žalovaném z titulu uzavření shora specifikované smlouvy o úvěru neuhrazené jistiny ve výši 18 935 Kč, neuhrazených dlužných splátek do zesplatnění ve výši 2 100 Kč, nákladů na upomínky ve výši 300 Kč, smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek ve výši 1 497 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku ve výši 21 035 Kč za dobu od 1. 7. 2021 do 3. 8. 2021 v částce 715 Kč, přičemž žalobě bylo shora specifikovaným rozsudkem v plném rozsahu vyhověno. Žalovaný netvrdil, ani neprokazoval, že by dlužnou částku v celkové výši 21 035 Kč zaplatil dříve, nežli dne 4. 4. 2022, jak uvedla žalobkyně. Dluh žalovaného se tak sestává ze sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 21 035 Kč za dobu od 4. 8. 2021 (v předchozím řízení se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty do 3. 8. 2021) do dne 4. 4. 2022 (uhrazení pohledávky žalovaným), ve výši 5 111 Kč. Při absenci tvrzení žalovaného vycházel soud ve vztahu k výši dlužné částky z tvrzení žalobkyně korespondujícího s listinnými důkazy. 5. Smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) smlouvou o úvěru. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení smluvní pokuty sjednané dle ust. § 2048 OZ ležela na žalovaném, který však ani jednu z těchto povinností nesplnil. Soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto jí vyhověl, v rozsahu uvedeném pod bodem I. výroku. 6. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 2,5 úkonu právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva prostá – když k posílání výzvy s právním rozborem nebylo žádného důvodu a nejde o účelně vynaložený náklad, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 500 Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.