12 C 310/2022-40 — Okresní soud v Chebu

Předmět řízení žalobkyně vymezila žalobou, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky z titulu dluhu na pojistném stran sjednaného pojištění vozidla na základě pojistné smlouvy [číslo] s počátkem pojištění ke dni 7. 1. 2020 za období od 7. 1. 2021 do 23. 5. 2021 v částce 2 443 Kč, úroku z prodlení z této částky za období od 24. 5. 2021 do zaplacení. Žalovaný v podaném odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu vydanému Okresním soudem v Chebu dne 9. 8. 2022, č.j. EPR 213636/2022-8, včetně vyjádření namítl, že podanou žalobu považuje za nedůvodnou. Žalobkyně porušila sjednané podmínky, když dle čl. 7 odst. 10 pojistných podmínek byla povinna nově stanovenou výši pojistného dle odst. 9 tohoto článku pojistníkovi sdělit nejpozději ve lhůtě dvou měsíců před splatností pojistného za pojistné období, ve kterém se má výše pojistného změnit. Žalobkyně informovala žalovaného o změně výše pojistného až emailovou zprávou dne 1. 2. 2021, přičemž žalovaný ještě týž den sdělil svůj nesouhlas s novou výší pojistného, pojištění tak v souladu se sjednanými podmínkami mělo zaniknout uplynutím pojistného období bezprostředně předcházejícího pojistnému období, na které pojistitel nově stanovil výši pojistného. Žalobkyně zánik smlouvy nerespektovala, trvala na nově stanovené výši pojistného s tím, že výroční dopis byl odeslán žalovanému dne 16. 10. 2020, přestože žalovaný tento dopis nikdy neobdržel. Žalovaný tudíž následně odstoupil od smlouvy, s čímž žalobkyně souhlasila až po uplynutí celého pojistného období se zvýšeným pojistným. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav: dne 13. 1. 2020 zaplacením prvního pojistného ve výši 5 883 Kč žalovaným uzavřela žalobkyně s žalovaným pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla – Komplexní pojištění [příjmení] [jméno] [číslo] s počátkem pojištění 7. 1. 2020, roční pojistné bylo sjednáno částkou 5 883 Kč splatnou ročně. Dle čl. 7 odst. 9 pojistných podmínek byla žalobkyně oprávněna v souvislosti se změnami podmínek rozhodných pro stanovení výše pojistného upravit výši běžného pojistného na další období, přičemž byla povinna nově stanovenou výši pojistného sdělit žalovanému nejpozději ve lhůtě dvou měsíců před splatností pojistného za pojistné období, ve kterém se má výše pojistného změnit (čl. 7 odst. 10 pojistných podmínek), nesouhlasí-li pojistník se změnou pojistného, může tento svůj nesouhlas pojistiteli písemně sdělit nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kde se o navrhované změně výše pojistného dozvěděl. V tomto případě pak pojištění zanikne uplynutím pojistného období bezprostředně předcházejícího pojistnému období, na které pojistitel nově stanovil výši pojistného. Byť žalobkyně předložila soudu informaci o výši pojistného ze dne 15. 10. 2020, s tím, že pojistné za období od 7. 1. 2021 do 6. 1. 2022 bude činit 6 446 Kč ročně, neunesla důkazní břemeno (o čemž byla soudem dle ust. § 118a odst. 3 OSŘ poučena), že toto oznámení o zvýšení pojistného na další pojistné období žalovanému odeslala, případně, že toto se dostalo do dispoziční sféry žalovaného. Z emailové korespondence předložené žalovaným má soud za prokázané, že oznámení o zvýšení pojistného bylo žalovanému doručeno elektronickou poštou (emailem) dne 1. 2. 2021, přičemž žalovaný s nově stanovenou výší pojistného nesouhlasil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně dovozovala, že žalovaný neprojevil ve stanovené jednoměsíční lhůtě od zaslání informace o výši pojistného ze dne 15. 10. 2020, nesouhlas s nově stanovenou výší pojistného, sdělení žalovaného neakceptovala, na základě čehož žalovaný následně od pojistné smlouvy odstoupil. Účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu dle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobkyni vznikl nárok na pojistné za dobu trvání pojistného vztahu ve smyslu ust. § 2758 zákona č. 89/2012 Sb. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala včasné odeslání/doručení oznámení o nově stanovené výši pojistného pro pojistné období od 7. 1. 2021 do 6. 1. 2022, tedy ve lhůtě dvou měsíců před splatností nově stanoveného pojistného, naopak žalovaný prokázal, že ihned poté, co měl k dispozici informaci o zvýšeném pojistném (dne 1. 2. 2021) vyslovil nesouhlas s tímto pojistným, došlo v souladu s čl. 7 odst. 11 pojistných podmínek, na něž ostatně bylo odkazováno žalobkyní i v informaci o nově stanovené výši pojistného, k zániku pojistného vztahu uplynutím předchozího pojistného období, tedy dne 6. 1. 2021. Pokud se žalobkyně podanou žalobou domáhala zaplacení dlužného pojistného za období od 7. 1. 2021 do 23. 5. 2021 pak soud tuto žalobu výrokem I. jako zcela nedůvodnou zamítl, neboť pojistný vztah založený shora uvedenou pojistnou smlouvou již netrval, neboť zanikl ke dni 6. 1. 2021. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě měl plný úspěch ve věci žalovaný, neboť žaloba byla zcela zamítnuta, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení představující 3 x paušální náhradu po 300 Kč za právní úkony spočívající v podání odporu ze dne 23. 8. 2022, vyjádření ze dne 4. 9. 2022 a účasti na jednání soudu dne 26. 10. 2022 dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, celkem částku 900 Kč.