13 C 123/2022-20 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaná zaplatila částku 11 165 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu z nájemní smlouvy č. 160 N 09/02. Předmětem této smlouvy bylo užívání nemovité věci a bylo sjednáno roční nájemné ve výši 3 740 Kč splatné vždy zpětně do každého 1. 10. běžného roku. Žalovaná nájemné splatné ke dnům 1. 10. 2018, 1. 10. 2019 a 1. 10. 2020 nezaplatila. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav: žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely nájemní smlouvu č. 160 N 09/02 dne 30. 10. 2009. Předmětem užívání byly pozemky parcelní [číslo] v [katastrální uzemí], parcelní [číslo] v [katastrální uzemí] u [obec] a parcelní [číslo] v [katastrální uzemí] za účelem provozování drobné zemědělské činnosti. Nájemné bylo sjednáno s účinností od 1. 10. 2014 ve výši 3 740 Kč ročně. Splatné bylo ročně pozadu vždy k 1. 10. běžného roku. Žalovaná svoji povinnost nesplnila a nájemné nezaplatila. Uvedené skutečnosti jednoznačně vyplývají z nájemní smlouvy č. [spisová značka], dodatku [číslo] k této smlouvě ze dne 29. 6. 2015 a výzvy k úhradě. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Účastníce spolu uzavřely nájemní smlouvu, kterou žalobkyně žalované poskytla k dočasnému užívání výše uvedené pozemky za účelem provozování drobné zemědělské činnosti. Žalovaná se zavázala hradit nájemné ve výši 3 740 Kč ročně splatné vždy do 1. 10. běžného roku. Žalovaná nájemné splatné ve dnech 1. 10. 2018, 1. 10. 2019 a 1. 10. 2020 nezaplatila. Z těchto důvodů je nárok žalobkyně po právu, proto soud podle § 2201 ObčZ žalobě vyhověl a žalované uložil povinnost uhradit žalovanou částku. Žalovaná se dostala do prodlení s plněním svého dluhu, proto má žalobkyně také právo na úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 ObčZ. Žalobkyní požadovaný úrok z prodlení pak odpovídá zákonným kritériím. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“) kdy soud přizná náhradu nákladů řízení účastníku, který měl ve věci plný úspěch proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně měla v této věci úspěch zcela, neboť soud její žalobě vyhověl. Z toho důvodu má právo na náhradu nákladů řízení žalobkyně. Náklady žalobkyně spočívaly v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 OSŘ v paušální náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon, a to celkem za dva úkony (podání žaloby a vyjádření na výzvu soudu), tj. v celkové výši 600 Kč. O povinnosti žalované uhradit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč bylo rozhodnuto podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen„ ZSop“), podle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný. Žalobkyně je od soudního poplatku osvobozena podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) ZSop a současně její žalobě bylo zcela vyhověno, proto poplatková povinnost přešla ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 ZSop na žalovanou.