13 C 277/2022-14 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo]. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované specifikované koncové zařízení, které měla žalovaná vrátit do 10 dnů od ukončení smlouvy. Žalovaná své povinnosti nesplnila a koncové zařízení (set-top-box) nevrátila. Z těchto důvodů žalobkyně požaduje smluvní pokutu v žalované výši. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav: mezi účastnicemi byla dne 10. 11. 2020 uzavřena smlouva [číslo] o poskytování služeb elektronických komunikací. Součástí smlouvy bylo také ujednání o pronájmu koncového zařízení, a to set-top-boxu č. M91944EC1047. Pro případ nevrácení tohoto zařízení se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každé nevrácené zařízení. Po ukončení smlouvy žalovaná žádné zařízení nevrátila. Uzavření smlouvy [číslo] předání příslušného zařízení je prokazováno předmětnou smlouvou ze dne 10. 11. 2020 a předávacím protokolem. Z této smlouvy pak vyplývají také jednotlivá ujednání mezi účastnicemi. Výzvou k předání technických zařízení je pak prokazována skutečnost, že žalovaná předmětná zařízení nevrátila. Výše uvedenou smlouvu soud zhodnotil jako smlouvu nepojmenovanou podle ustanovení § 1724 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“). V této smlouvě se žalovaná zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za každé nevrácené koncové zařízení. Z předložených listin má soud za prokázané, že žalovaná své povinnosti nesplnila a po ukončení smluvního vztahu žalobkyni předmětné zařízení nevrátila. Jednalo se o jeden set-top-boxy, takže žalobkyně má právo na smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Současně se žalovaná dostal do prodlení s plněním svého dluhu, proto má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 ObčZ. Žalobkyní požadovaný úrok z prodlení pak odpovídá jeho zákonné výši, jak je upravena v ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z uvedených důvodů soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 OSŘ, kdy soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měla plný úspěch ve věci žalobkyně, neboť její žalobě bylo zcela vyhověno, proto ji soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně spočívaly v nákladech na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále v nákladech na její zastoupení advokátem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. na odměnu advokáta za tři úkony (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) po 200 Kč a tři paušály na hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 100 Kč. Advokát má též právo na náhradu 21 % DPH. Celkem tedy náklady žalobkyně činily 1 489 Kč.