13 C 3/2022-15 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaná zaplatila částku 3 105 Kč příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná, jako odběratelka elektrické energie, která nebyla přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, byla vyzvána žalobkyní, aby doložila čestným prohlášením, že není držitelkou televizního přijímače, jinak bude považována za držitelku tohoto přijímače. Žalovaná na výzvu nereagovala, proto byla žalobkyní zařazena do evidence poplatníků. Za období od února 2019 do prosince 2020 žalovaná televizní poplatky nezaplatila a dluží tak žalobkyni žalovanou částku. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Z předložených listin, a to potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků, výzvy k úhradě dluhu s detailem dluhu, má soud za prokázané, že žalovaná je od ledna 2019 evidována jako poplatník televizních poplatků. Dále z předložených listin vyplývá, že žalovaná dluží televizní poplatky za období od února 2019 do prosince 2020. Žalobkyně podáním ze dne 8. 3. 2021 vyzvala žalovanou, aby dlužné televizní poplatky zaplatila ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. Žalovaná dlužnou částku neuhradila. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalovaná byla v předmětném období poplatníkem televizních poplatků podle zákona č. 348/2005 Sb. Výše poplatku činila podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. 135 Kč měsíčně a podle § 7 odst. 2 tohoto zákona byl splatný do patnáctého dne každého měsíce. Žalobkyně poskytla žalované přiměřenou dodatečnou lhůtu k zaplacení dlužné částky v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., kdy však žalovaná svoji povinnost ani tehdy nesplnila. Tím se žalovaná zároveň dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat od prvního dne prodlení úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobkyní požadovaný úrok odpovídá zákonným kritériím. Ze shora uvedených důvodů dospěl tedy soud k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 OSŘ, kdy soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měla plný úspěch ve věci žalobkyně, neboť její žalobě bylo zcela vyhověno, proto ji soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně spočívaly v nákladech na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále v nákladech na její zastoupení advokátem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. na odměnu advokáta za dva úkony (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) po 200 Kč a dva paušály na hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 100 Kč. Advokát má též právo na náhradu 21 % DPH. Celkem tedy náklady žalobkyně činily 1 126 Kč.