13 C 301/2022-11 — Okresní soud v Chebu

Žalobce se žalobou domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 1 620 Kč příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná oznámila žalobci, že se stala poplatníkem rozhlasového poplatku. Na základě tohoto oznámení se žalovaná stala od 31. 10. 2015 poplatníkem rozhlasového poplatku. Žalovaná byla povinna hradit poplatky čtvrtletně. Žalovaná neuhradila rozhlasové poplatky v období od července 2019 do června 2022 a za toto období tak dluží na rozhlasových poplatcích částku 1 620 Kč. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání. Z předložených listin má soud za prokázané, že žalovaná byla od 31. 10. 2015 evidována jako poplatník rozhlasových poplatků na adrese [adresa žalované]. Splatnost rozhlasového poplatku byla sjednána čtvrtletně ve výši 135 Kč (45 Kč měsíčně). Žalovaná neuhradila rozhlasové poplatky v období od července 2019 do června 2022 v celkové výši 1 620 Kč. Skutečnost, že žalovaná byla přihlášena jako poplatník rozhlasových poplatků na adrese [adresa žalované], od 31. 10. 2015 je prokazována výpisem z evidence rozhlasového poplatníka. Z uvedené listiny vyplývá také sjednaná splatnost poplatku. Z přehledu dlužných předpisů vyplývá skutečnost, že žalovaná rozhlasové poplatky v období od července 2019 do června 2022 nehradila. Tyto důkazy na sebe navazují, logicky se doplňují, nejsou mezi nimi podstatné rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti, když jejich hodnověrnost nebyla zpochybňována ani účastníky řízení. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ ZRTP“), je poplatníkem rozhlasového poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní rozhlasový přijímač. Žalovaná, jako právnická osoba, se přihlásila jako poplatník rozhlasových poplatků. Tyto poplatky patrně také řádně hradila, když žalobce požadoval úhradu poplatků až za období od července 2019. Od července 2019 do června 2022 však žalovaná rozhlasové poplatky ve výši 45 Kč měsíčně nehradila. Žalobce poskytl žalované přiměřenou dodatečnou lhůtu k zaplacení dlužné částky v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., kdy však žalovaná svoji povinnost ani tehdy nesplnila. Tím se žalovaná zároveň dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat od prvního dne prodlení úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“). Žalobcem požadovaný úrok z prodlení odpovídá zákonným kritériím. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 OSŘ, kdy soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měl plný úspěch ve věci žalobce, neboť jeho žalobě bylo zcela vyhověno, proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce spočívaly v nákladech na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále v nákladech v paušálních nákladech na hotové výdaje za dva úkony (výzva k plnění a podání žaloby) po 100 Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Celkem tedy náklady žalobkyně činily 600 Kč.