13 C 6/2022-13 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 520 Kč s příslušenstvím z titulu, že se žalovaná neprokázala dne 27. 11. 2020 na lince č. 2 hromadné dopravy provozované žalobkyní přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Žalovaná jízdné ve výši 20 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč dobrovolně neuhradila. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Na základě předložených listin soud zjistil následující skutkový stav: žalovaná se neprokázala platným jízdním dokladem při použití prostředku hromadné dopravy provozovaného žalobkyní na lince č. 2 dne 27. 11. 2020 v 8:06 hodin. Tím, že žalovaná použila dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“). Tak vznikla žalobkyni povinnost žalovanou přepravit a žalované povinnost uhradit jízdné. Uzavřením přepravní smlouvy přistoupila žalovaná ve smyslu ust. § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem, tj. žalobkyní. Povinnost cestujícího prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem a oprávnění provozovatele hromadné dopravy uložit cestujícímu přirážku k jízdnému v případě, že se tento neprokáže platným jízdním dokladem je stanovena v § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Maximální výše přirážky je vymezena v odst. 3 téhož ustanovení. Ze shora uvedených skutečností a právními předpisy stanovených práv a povinností vyplývá povinnost žalované uhradit žalobkyni z titulu uzavřené přepravní smlouvy dosud neuhrazené jízdné a z důvodu neprokázání se platným jízdním dokladem i přirážku k jízdnému, jejíž výše odpovídá zákonem stanovenému limitu. Z těchto všech důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je uvedeno pod bodem I. výroku, včetně úroku z prodlení, jež odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 OSŘ, kdy soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měla plný úspěch ve věci žalobkyně, neboť její žalobě bylo zcela vyhověno, proto ji soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně spočívaly v nákladech na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a v paušální náhradě na hotové výdaje podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony (zaslání výzvy k plnění a podání žaloby) po 100 Kč Celkem tedy náklady žalobkyně činily 600 Kč.