14 C 1/2022-82 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že je nepominutelným dědicem zůstavitelky [jméno] [příjmení], narozené [datum], zemřelé [datum], s právem na výplatu povinného dílu. V odůvodnění žaloby uvedl, že je jediným potomkem zůstavitelky, která za života sepsala u notářky JUDr. [jméno] [příjmení] závěť ze dne [datum], kterou k dědictví povolala žalovanou, jakožto jedinou dědičku, přičemž substitutem ustanovila syna žalované. Dále u notářky zůstavitelka sepsala prohlášení o vydědění žalobce ze dne [datum], neboť o ni žalobce neprojevoval patřičný zájem. Naposledy zůstavitelka sepsala u notářky závěť dne [datum], dle které byla k celé pozůstalosti jako dědička znovu povolána žalovaná. Jako substituta určila zůstavitelka opět syna žalované. Spolu s uvedenou závětí bylo stejného dne zůstavitelkou u notářky sepsáno i prohlášení o vydědění žalobce i jeho potomků, neboť o ni žalobce neprojevoval žádný zájem a nepomohl jí v těžké nemoci, kdy osobně žalobce zůstavitelku nenavštívil od března 2010, žalobce se nesnažil se zůstavitelkou jakkoli spojit, zájem o ni neprojevil ani v době její těžké nemoci a složité životní situaci. Vzájemnému kontaktu se však zůstavitelka dle svého tvrzení nebránila. Takové odůvodnění vydědění však žalobce odmítá, jelikož se podle něj nezakládá na pravdě. Manželství rodičů žalobce bylo rozvedeno krátce po jeho narození, kdy mu byly 3 roky, poté zůstavitelka opustila společnou domácnost a žalobce ponechala v péči otce. Nadále o osobu žalobce neprojevovala žádný zájem, což bylo jedním z důvodů ke svěření žalobce do péče otce a stanovením výše vyživovací povinnosti zůstavitelky, a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. Nc 520 ze dne 17. 11. 1987. První vzájemný kontakt žalobce a zůstavitelky inicioval žalobce, kdy mezi lety 2003 a 2004 navštívil zůstavitelku v jejím tehdejším bydlišti ve [obec]. Od té doby se žalobce se zůstavitelku stýkali pravidelně jednou za dva měsíce, v letech 2006 a 2007 spolu strávili i společnou dovolenou v Itálii. Zásadní zlom v jejich vzájemném vztahu nastal roku 2010, kdy žalobce zůstavitelce představil svou přítelkyni, která byla věřící katolička. Náboženské vyznání přítelkyně žalobce však představoval pro zůstavitelku problém, pro který se partnerský vztah snažila žalobci rozmluvit. Poté, co žalobce zůstavitelce oznámil zásnuby se svou partnerkou, zůstavitelka přerušila veškerý vzájemný kontakt se žalobcem. Nijak nereagovala na zaslané svatební oznámení a pozvání na obřad, svatby se neúčastnila. Žalobce se i nadále snažil zůstavitelku kontaktovat při narození svých potomků, či při příležitosti jeho pracovní cesty v [obec], ani v jednom případě se však nedočkal odpovědi. Zůstavitelka nereagovala na telefonní hovory či zaslané emaily, pokud však žalobce volal z pracovního telefonu, zůstavitelka hovor zvedla a záhy po zjištění volajícího zavěsila. I přes nezájem ze strany zůstavitelky se však žalobce osobně zúčastnil jejího pohřbu, kdy se o jejím úmrtí dozvěděl ze sociálních sítí. Z výše uvedených skutečností byl tak žalobce toho názoru, že nejsou naplněny důvody k jeho vydědění dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), a domáhal se výplaty jeho povinného dílu, neboť v minulosti soustavně vyvíjel snahu o osobní kontakt se zůstavitelkou, která však toto odmítala, a to pouze z důvodu náboženského vyznání manželky žalobce. 2. Žalovaná ve svém podání ze dne 10. 2. 2022 vyslovila nesouhlas s podanou žalobou, kdy neuznala vznesený nárok žalobce na výplatu jeho povinného dílu. K uvedeným tvrzením žalobce žalovaná uvedla, že zůstavitelka neopustila svého syna dobrovolně, k odchodu ze společné domácnosti však byla donucena ze strachu ze svého manžela, kdy se bála o svůj život a neměla možnost si syna vzít a postarat se o něj. Následně neměla dostatek sil a finančních prostředků, aby se o syna se svým manželem úspěšně soudila. Není tak pravdou, že by zůstavitelka nejevila o syna zájem, jen neměla sílu čelit negativnímu a konfliktnímu vlivu jednání svého manžela. Dále žalovaná sdělila, že zůstavitelka neměla žádné problémy s věřícími lidmi, kdy potomci žalované i její manžel jsou pokřtěni, o čemž zůstavitelka věděla. K nesouhlasu s osobou partnerky žalobce tak zřejmě musel zůstavitelku vést jiný důvod, než její náboženské vyznání. Pokud žalobce tvrdí, že mu zůstavitelka neotevřela při jeho osobní návštěvě i přesto, že bylo v domácnosti slyšet puštěné rádio, žalované je známo, že zůstavitelka pouštěla hudbu svému psovi i pokud na krátkou dobu domácnost opouštěla. Žalobce dle žalované nejevil o matku zájem i po dobu jejího onkologického onemocnění, což nesla zůstavitelka velmi těžce, neboť nabídnutou pomoc žalobce by, dle žalované, zůstavitelka zcela jistě přijala. K přítomnosti žalobce na pohřbu zůstavitelky žalovaná sdělila, že o jejím úmrtí informovala žalobce právě ona, žalobce se k pohřbu dostavil o hodinu dříve a zájem jevil pouze o pozůstalost. Na nákladech na pohřeb zůstavitelky se žalobce nijak nepodílel, následující den nechal byt zůstavitelky na radu Policie ČR zapečetit. Závěrem svého podání tak žalovaná uvedla, že vzhledem k informacím, které zřejmě nebyly žalobci známy, s podanou žalobou nesouhlasí. 3. Soud v průběhu řízení provedl důkaz účastnickým výslechem žalobce i žalované, výslechy svědků a sdělením podstatného obsahu listin z dědického spisu sp. zn. 0 D 792/2019, a to úmrtního listu zůstavitelky, závěti ze dne 22. 3. 2011, prohlášení o vydědění ze dne 16. 1. 2014, závěti a prohlášení o vydědění ze dne 26. 7. 2018, protokolu o předběžném šetření ze dne 8. 1. 2020, záznamu o vlastnictví zbraně zůstavitelkou, protokolu o jednání ze dne 2. 11. 2021 a usnesení č. j. 0 D 792/2019-163 ze dne 2. 11. 2021. Dále soud provedl důkaz rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. Nc 520 ze dne 17. 11. 1987, fakturou o nákladech pohřbu zůstavitelky, zprávou nemocnice o zdravotním stavu a průběhu léčby zůstavitelky, kopií rezervace ubytování žalobce při účasti na pohřbu zůstavitelky, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 27 D 1032/2005-54 ze dne 22. 12. 2005, darovací listinou ze dne 19. 11. 2003 s ověřeným podpisem, emailovou zprávou ze dne 26. 7. 2012, emailovou komunikací mezi žalobcem a zůstavitelkou a sdělením notářky JUDr. [jméno] [příjmení]. Naopak k dokazování soud usnesením zamítl účastnický výslech paní [celé jméno svědkyně], a to pro nadbytečnost, kdy z provedeného dokazování byl soudem dostatečně zjištěn skutkový stav pro rozhodnutí ve věci. 4. Žalobce při svém účastnickém výslechu sdělil, že po rozvodu rodičů pobýval nadále s otcem, kontakt se zůstavitelkou v žádné formě neproběhl až do roku 2003, kdy žalobce zůstavitelku navštívil u ní doma. K důvodům rozvodu rodičů žalobce uvedl pouze toliko, že mu nejsou blíže známy, otec či jeho prarodiče s ním o rozvodu jeho rodičů nikdy nehovořili. Následně oba navázali se zůstavitelkou úzký vztah, žalobce ji pravidelně navštěvoval dvakrát až třikrát do roka, trávili spolu dovolené v Itálii v letech 2006 a 2007, kdy tyto náklady si hradil každý zvlášť. Po úmrtí své mateřské babičky roku 2005 obstaral žalobce na žádost své matky veškeré záležitosti ohledně pohřbu. Změna nastala roku 2010 při oslavě 50. narozenin zůstavitelky, kdy došlo k hádce mezi zůstavitelkou a manželkou (tehdy partnerkou) žalobce a následně i mezi zůstavitelkou a jím. Důvodem k neshodám mělo být náboženské vyznání manželky a její způsob výchovy. Negativně zůstavitelka reagovala i na zásnuby žalobce a jeho partnerky, následně zůstavitelka přerušila veškerý kontakt se žalobcem. Zůstavitelka nijak nereagovala na svatební oznámení, na svatbu se i přes pozvání nedostavila, nereagovala na novoroční přání ani na zprávy o narození jejích dvou vnoučat. Při osobní návštěvě u příležitosti pracovní cesty zůstavitelka žalobci neotevřela, žalobce však z bytu slyšel hrát hudbu a domníval se, že zůstavitelka byla v tu dobu doma. O smrti zůstavitelky se žalobce dozvěděl od žalované přes sociální sítě, na pohřeb zůstavitelky se žalobce se svou manželkou osobně dostavili a po dobu jejich pobytu byli ubytováni u žalované v penzionu. Na nákladech na pohřeb se žalobce nijak nepodílel, jelikož mu bylo sděleno, že měla zůstavitelka pro tento případ našetřené peníze. Po pohřbu nechal na základě porady se žalovanou a další známou zůstavitelky, paní [příjmení], byt zapečetit, neboť mu nebylo známo, kolik bylo vyrobeno k bytu klíčů. Po čtení závěti u notářky nechali po domluvě se žalovanou a jejím manželem vyměnit zámek u dveří a klíče složili notářce do úschovy. O závěti a vydědění se žalobce dozvěděl až při čtení těchto listin u notářky. 5. Žalovaná ve svém účastnickém výslechu uvedla, že není pravdou, že by se žalobci někdo zmínil o našetřených prostředcích na pohřeb, neboť vše hradila ona sama. Ohledně klíčů k bytu zůstavitelky žalobce věděl o jejich počtu, kdy jeden měla žalovaná, jeden sousedka a jeden paní [příjmení]. Dále žalovaná sdělila, že vztah se zůstavitelkou navázala přibližně před 15 lety, kdy zpočátku pouze zůstavitelc