15 C 199/2021-25 — Okresní soud v Chebu

Žalobou doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 3. února 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 16 284 Kč s úrokem z prodlení podle výroku I. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná uzavřela dne [datum] se [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO], smlouvu o poskytování služeb v rámci členství v programu [název programu]. Uvedená společnost se takto měla zavázat umožnit žalované užívat po dobu členství mobilní telefon [značka mobilního telefonu] [anonymizována tři slova] a žalovaná se měla zavázat hradit měsíční poplatky za členství. První poplatek byla povinna uhradit před převzetím zařízení a další v návaznosti na předem zaslané vyúčtování. Žalovaná měla být dále povinna vrátit přebraný přístroj nejpozději v den skončení smlouvy. Pro případ, kdy by se tak nestalo, byla uvedená společnost oprávněna požadovat po žalované úhradu hodnoty přístroje uvedené v předávacím protokolu, tj. částku 26 160 Kč. Žalovaná podle žalobkyně neuhradila poplatek za užívání přístroje podle faktur [číslo] ze dne [datum] [anonymizováno] v částce 1 090 Kč, [číslo] ze dne [datum] v částce 1 090 Kč, [číslo] ze dne [datum] v částce 1 090 Kč a [číslo] ze dne [datum] v částce 12 714 Kč, celkem 15 984 Kč, přes výzvu žalobkyně k placení. Tato částka tedy zřejmě představovala žalovanou jistinu. Tato pohledávka měla být postoupena žalobkyni smlouvou. V souvislosti s uvedenou výzvou žalobkyně dále žalovala zaplacení nákladů vymáhání v částce 300 Kč. Žaloba na placení úroku z prodlení nebyla blíže odůvodněna. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání před soudem, nařízenému na den 28. února tr. se nedostavila žádná z účastnic, když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena. Z poněkud nesourodých žalobních tvrzení se podávalo, že byť se žalobkyně zmiňovala o oprávnění ze smlouvy žádat zaplacení ceny přístroje, byly žalovány pouze sjednané členské příspěvky, které žalobkyně označila také jako poplatky za užívání přístroje. Žalobkyně ovšem neuvedla, v jaké výši měly být příspěvky sjednány. Pouze vysvětlila, že se jejich výše po celou dobu trvání smlouvy neměnila. Výše příspěvku se tedy zřejmě měla podávat jen z výčtu faktur (účetních dokladů) uváděné společnosti. Ty ale byly vystaveny na různě vysoké částky, resp. na 1 090 Kč a 12 714 Kč v rozporu s žalobním tvrzením o konstantnosti příspěvku. Protože stejné byly jen tři částky po 1 090 Kč, jen ty proto zjevně korespondovaly s tvrzením o stejné výši příspěvku. Již z tohoto důvodu nemohlo být vyhověno žalobě na placení částky 12 714 Kč, která naopak sjednaným příspěvkem být nemohla a nebylo proto zřejmé, proč by jej jako příspěvek měla žalovaná platit. Příspěvky měly být podle žalobkyně placeny měsíčně, po předchozím zaslání vyúčtování příjemkyně příspěvku. O zaslání se ovšem žalobkyně zmínila jen obecně a jen ve vztahu k pokusu o kontakt žalované poštou. Důkaz k prokázání tohoto tvrzení označen nebyl. U výčtu faktur bylo sice uvedeno datum jejich splatnosti, to je ovšem jen náležitost účetního dokladu. Faktury současně neobsahovaly žádné potvrzení o předání žalované. Právní závěr o splatnosti pohledávky z nich proto bez dalších tvrzených okolností nelze dovozovat. I kdyby tedy byl pokus o kontakt poštou je výzvou věřitelky k placení ve smyslu § 1958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) nebylo možné zjistit ani jeho obsah, ani to, zda byl skutečně žalované poštou odeslán. Ohledně zaslání, či doručení jakékoli zásilky byl k důkazu žalobkyní označen jen poštovní podací arch, avšak jen ve vztahu k tvrzení o oznámení o postoupení pohledávek. Oznámení o postoupení pohledávek byla soudu předložena hned dvě. Obě byla ze dne 18. srpna 2020 a obě obsahovala také výzvu k placení částek, korespondujících s výčtem fakturovaných položek. Jedno bylo činěno jménem původní věřitelky a bylo podepsáno jejím zmocněným zástupcem, aniž by však bylo toto zmocnění prokazováno. Druhé oznámení bylo také provedeno zástupcem, ovšem již v zastoupení žalobkyně. A protože plná moc, jíž žalobkyně dokládala své procesní zastoupení obsahovala také zmocnění k jakémukoli právnímu jednání, soud ve smyslu § 121 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) z tohoto druhého oznámení žalobkyně dále vycházel. Poštovní podací arch pak prokazoval podání (zřejmě obou) oznámení žalobkyní k poštovní přepravě na adresu žalované. Toto zjištění tedy potvrzovalo, že žalobkyně vyzvala žalovanou k placení uváděných částek dopisem ze dne 18. srpna 2020. Zbývalo proto zjistit, zda se k placení žalovaná skutečně zavázala a zda byla tato pohledávka smluvně žalobkyni postoupena. Ohledně právního hodnocení žalobkyně o postoupení pohledávek soud ze smlouvy ze dne [datum] a její přílohy zjistil, že mezi původní věřitelkou a žalobkyní došlo k tvrzenému ujednání o postoupení. Z písemnosti označené jako předávací protokol přístroje, obsažené v datovém souboru s označením [označení souboru] [anonymizována dvě slova] soud dále zjistil, že [právnická osoba], [anonymizováno] předala žalované dne [datum] přístroj s žalobkyní uvedeným označením. Podpisem této písemnosti žalovaná zároveň stvrdila seznámení se s podmínkami programu. Obsah programu a současně obsah ujednání žalované a původní věřitelky prokazovala žalobkyně další písemností, obsaženou zřejmě v datovém souboru s označením [označení datového souboru] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Ta ovšem již nebyla nijak žalovanou autorizována a ani z předávacího protokolu se nepodávalo, že by se předání mělo týkat právě programu, obsaženého v této další žalobkyní předložené písemnosti. Soud proto nezjistil, že by se žalovaná měla zavázat dodržovat žalobkyní uváděné podmínky, tedy mj. platit měsíčně členské příspěvky, či poplatky za užívání přístroje. Protože žalobkyně se touto žalobou nedomáhala zaplacení ceny přístroje, která byla ovšem v rozporu s žalobním tvrzením vyčíslena v předávacím protokolu jen na 21 190 Kč, a protože žalované platební povinnosti nevyplývaly ani z jiných soudu známých skutečností, nezbylo jinak, než žalobu na placení jistiny výrokem I. zamítnout pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene žalobkyní (§ 101 odst. 1 OSŘ). Nebyla-li zjištěna povinnost žalované k placení jistiny, nemohla být úspěšná ani žaloba na placení hmotněprávního příslušenství, jímž jsou jak náklady vymáhání v částce 300 Kč, tak úrok z prodlení (§ 513 OZ). Stejným výrokem proto soud zamítl žalobu i v tomto rozsahu. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ, podle kritéria procesního úspěchu ve věci. Protože zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na jejich náhradu žádné z účastnic.