15 C 237/2021-20 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4. května 2021 na zaplacení částky 9 982 Kč, představující nevrácený úvěr (žalobkyní také označena jako neuhrazená jistina) v částce 12 765 Kč a nezaplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 470 Kč Vedle toho se stejnou žalobou domáhala žalobkyně zaplacení úroku z prodlení (zřejmě) v zákonné výši a zřejmě z částky 9 982 Kč za období od 5. března do 4. května 2021 v částce 117,36 Kč a dále v poměru 8,25 % až do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedla žalobkyně, že dne [datum] uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu. K tomu mělo dojít podrobně popsaným způsobem prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, popřípadě prostřednictvím mobilní aplikace žalobkyně po ověření identity žadatele o úvěr (a tedy zřejmě i žalovaného) shodou se jménem majitele bankovního účtu, z nějž byla žalobkyni převedena částka ověřovacího poplatku 1 Kč. Na základě této smlouvy měla být žalovanému dne [datum] zaslána na účet uvedený žalovaným v písemné smlouvě částka 15 tis. Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit a zaplatit poplatek za poskytnutí v částce 495 Kč. Úvěr měl být sjednán na 24 měsíců. Sjednány byly také další poplatky, a to za expres výplatu v částce 199 Kč, za bezpečnou splátku v částce 99 Kč měsíčně s možností maximálně dvojího odkladu splatnost úvěru o 30 dnů z důvodů uvedených ve smlouvě, za odklad splacení celého úvěru 30 dnů s desetiprocentním odkladem při zaplacení sjednané části úvěru v částce 733 Kč a za informace o každé důležité události prostřednictvím SMS v částce 49 Kč měsíčně. Žalovaný se přesto dostal do prodlení s úhradou dlužné částky a byl proto žalobkyní vyzván k úhradě a podle smlouvy byl úvěr ke dni 8. září 2020 zesplaněn. V souladu se smlouvou byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady vzniklých v souvislosti s jejím vymáháním ve výši 100 Kč dne 20. dubna 2020 a 130 Kč zřejmě dne 8. září 2020. Výše žalovaných pohledávek byla stanovena započítáním splátek žalovaného v celkové výši 13 927 Kč podle smlouvy. Žalovaný byl dále k placení marně vyzván předžalobní výzvou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně a její zástupce se nedostavil k jednání před soudem, nařízenému na den 21. února tr., když pouze neúčast strany žalující byla předem omluvena. 3. Na základě dokazování soud nezjistil, že by ke sjednání žalobkyní tvrzené smlouvy mezi účastníky došlo. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení označila jen obecně (tj. hromadně ke všem tvrzením) tyto písemné důkazy: Výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba], Plná moc udělená žalobcem [titul] [jméno] [příjmení], [titul], advokátovi, Substituční plná moc, Rozhodnutí o registraci k DPH [titul] [jméno] [příjmení], Předsmluvní informace, Úvěrová smlouva, Výzva před zesplatněním, Popdací arch k výzvě před zesplatněním, Výzva ke splacení celého úvěru, Předžalobní výzva, Podací arch k předžalobní výzvě, Opis výpisu proplacení smlouvy, Splátkový kalendář, Sazebník poplatků a Kopie dokladů. 4. Podle § 79 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) je žalobce povinen listinné důkazy k návrhu připojit. K žalobnímu návrhu, jenž byl učiněn v elektronické podobě, byly připojeny elektronické písemné přílohy. Žádný z nich však nebyl nazván jako úvěrová smlouva. Obsahově se písemné smlouvě účastníků mohly nejvíce blížit písemnosti, vtělené do datových souborů s názvem [označení přílohy v elektronickém formátu] [anonymizováno] a [označení přílohy v elektronickém formátu] [anonymizováno]. Teprve v pořadí druhém datovém souboru byla písemnost obsahující mj. tvrzené ujednání o úvěru a jeho splácení. Protože žalobkyně jinou písemnost se zachycením ujednání o poskytnutí úvěru nepředložila, jednalo se zřejmě i s ohledem na shodné číselné označení smlouvy s žalobním tvrzením o písemnou smlouvu, z níž žalobkyně své nároky dovozovala. 5. Smlouva je datována dnem [datum] jak u vlastnoručního podpisu osoby jednající za žalobkyni, tak u podpisu žalovaného, který je ovšem zaznamenán jen SMS kódem (stejně jako v prvně uváděném datovém souboru). Tato písemnost tedy nebyla žalovaným vlastnoručně podepsána a žalovaný ani jinak neosvědčoval správnost jejího obsahu. Protože jde o soukromou písemnost, nemohl tak soud v souladu s § 565 zákona č. 89/212 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) a v souladu s § 120 odst. 2 věta druhá OSŘ vycházet ze správnosti jejího obsahu. Žalobkyně totiž neprokázala, že to byl právě žalovaný, kdo se registroval popisovaným způsobem na webovém rozhraní žalobkyně a kdo potvrzoval závaznost elektronicky zobrazovaného ujednání příslušným kódem, resp. ani to, že takto byla správnost vůbec potvrzena. K tomu označený důkaz zobrazení obrazovky počítače, obsahující zjevně nějaké údaje z vnitřního informačního systému žalobkyně, vypovídací hodnotu neměl. 6. Neprokázáno bylo také to, že to byl právě žalovaný, kdo měl žalobkyni převést ověřovací poplatek 1 Kč. Žalobkyní předložené potvrzení o přijaté platbě (the pay) sice prokazovalo připsání této částky z účtu uváděného žalobkyní, který je označen jménem a příjmením žalovaného. Není z něj však již jasné, že tuto platební transakci provedl právě žalovaný, ztotožňovaný žalobkyní i dalšími údaji, než je jméno a příjmení. Obdobně potvrzení o provedené platbě (the pay) ze dne [datum] sice prokazovalo převod částky 15 tis. Kč na stejný žalobkyní uváděný účet, avšak nikoli již to, že to byl právě žalovaný, do jehož dispoziční sféry se tato částka dostala a že se tak stalo právě na základě výše popsaného ujednání žalovaného. Není tedy jasné, kdo označil příslušný účet jménem příjmením žalovaného – zda jde o systémový záznam názvu účtu, anebo jde o specifikaci provedenou disponentem transakce. Není jasné, zda (pokud by žalovaný byl skutečně vlastníkem účtu), že to byl právě žalovaný, kdo jednal s žalobkyní, kdo dával příkaz k převodu peněz a kdo nakonec částku z účtu přijal. Disponent totiž nemusí být vždy totožný s majitelem účtu. Tyto důkazní prostředky tedy tvrzení žalobkyně o poskytnutí částky odpovídajíc úvěru neprokazovaly. 7. Potvrzení o platbách 1 Kč a 15 tis. Kč obsahují jen údaje o účtu uvedeném v písemné smlouvě bez potvrzení obsahu správnosti příslušné písemnosti žalovaným, včetně údajů o jménu a příjmení žalovaného, což k identifikaci žalovaného, resp. uložení platební povinnosti soudem nestačilo. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že žalobkyně dovozuje závaznost určitého jednání a autorizaci žalovaného z dokumentů či svých podmínek, které se ovšem mohou stát závaznými teprve poté, co s jejich závazností autorizovaná osoba vysloví souhlas. To, že by takový souhlas vyslovil právě žalovaný a nikoli jiná osoba, ovšem zjištěno nebylo. Jinými slovy, to, že žalobkyně spatřuje v určitém konání neznámé osoby jednání žalovaného je podloženo právě jen samotným podmíněným jednáním, nikoli předchozím souhlasem s takovým postupem. Smlouva, či jiné podmínky ovšem nemohou zavazovat jiného dříve, než ji, či je sám sjedná. Lze si jistě představit, že sjednání smlouvy (tedy závaznost ujednání) může být potvrzeno například jinou činností (např. zveřejněním inzerátu, vyvěšením praporu, rozsvícením světla atd.). Vždy však musí být předem jasné, že právě s tímto jednáním spojuje zavázaná osoba určité konkrétní následky. Pouze z toho, že někdo (a možná i žalovaný) zaslal žalobkyni číslové svého telefonního spojení, svoji emailovou adresu, ověřovací poplatek, anebo kopii svého osobního dokladu nemůže být dovozováno, že se žalovaný zavázal právě k placení, jehož se žalobkyně domáhala, protože to mohlo být placení jiné, nebo to konečně mohlo mít zcela jiný význam. Žalobkyně totiž neprokazovala to, že by právě s žalovanými následky žalovaný tyto skutečnosti spojoval. 8. Ani další žalobkyní označené důkazní prostředky jiné skutkové zjištění sudu přinést nemohly. Jde totiž buď jen o soukromé písemnosti žalobkyně bez jakéhokoli potvrzení žalovaného o jejich správnosti (viz § 565 OZ), nebo jen buď dokládaly (nikoli prokazovaly) procesní skutečnosti (plná moc, registrace k dani), anebo byla jejich důkazní hodnota již podle jejich názvu a očekávaného obsahu nevýznamná (jednostranná výzva k plnění, sazebník poplatků jako vedlejší dokument hlavního ujednání, kopie dokladů). 9. Základ žalobních tvrzení o sjednání uváděné smlouvy a předání úvěrových peněz žalovanému tedy soudem zjištěn nebyl. Žalobě na zaplacení částek 8 512 Kč a 1 470 Kč proto soud nemohl vyhovět pro neunesení důkazního břemene. Nebyla-li žaloba na zaplacení jistiny nebyla shledána důvodnou, nelze žalobkyni přiznat ani žalovaný úrok z prodlení. Jestliže totiž nebylo zjištěno prodlení s plněním peněžité povinnosti, není možné dovozovat vznik nároku na její příslušenství, jež je sankcí za toto prodlení. Proto byla žaloba na jejich placení zamítnuta stejným výrokem také pro neunesení důkazního břemene žalobkyní (§ 79 odst. 1, § 101 odst. 1 písm. b) a § 120 odst. 1 OSŘ). 10. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, p