15 C 255/2021-18 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částek s příslušenstvím podle výroku I., uplatněný žalobou podanou ke zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 21. května 2021. Částka 924 Kč představovala nedoplatek pojistného, žalovaného za dobu 119 dnů v období od 1. listopadu 2019 do 27. února 2020. Částka 200 Kč představovala poplatek za zaslání upomínky dlužného pojistného. Podle žalobkyně se žalovaný k placení pojistného měl zavázat ve smlouvě účastníků [číslo] specifikovanou jako„ [název pojistného produktu] [anonymizována čtyři slova]“, právně hodnocenou jako pojistná smlouva, platná od 1. listopadu 2018. Podle ní se měl žalovaný zavázat platit žalobkyni 2 868 Kč ročně jako pojistné, což v uvedeném období ve výši poměrně vypočteného pojistného nesplnil. Poplatek 200 Kč byl dále charakterizován jako náklady spojené s uplatněním pohledávky podle sazebníku poplatků, který tvoří nedílnou součást uvedené smlouvy a jako hmotněprávní příslušenství nedoplatků pojistného byl také žalován. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla zdůvodněna. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se ani k nařízenému jednání před soudem, stejně jako žalobkyně a její zástupkyně, když pouze neúčast strany žalující byla předem omluvena. Po provedeném dokazování soud nezjistil základ žalobních tvrzení, tedy to, že žalovaný se měl smluvně zavázat k placení pojistného. Žalobkyně označila důkazy jen hromadně, tedy k prokázání všech svých skutkových tvrzení, aniž by bylo zřejmé, jaký konkrétní důkaz prokazuje konkrétní skutkové tvrzení. Nebylo tedy zřejmé, jaké tvrzení ve věci by měla prokázat plná moc či osvědčení o registraci plátce DPH. Další dav důkazní návrhy předžalobní upomínka a doklad o jejím doručení zjevně prokazovaly jen jednání žalobkyně, nikoli žalovaného. Jediný zbylý důkaz: navrh_pojistne_smloouvy-1.pdf, tedy zjevně měl tvrzení o ujednání účastníků prokázat. Z této písemnosti soud ovšem zjistil, že nejde o smlouvu, nýbrž jen o její návrh ze strany pojistitelky, v jejímž postavení byla žalobkyně. Návrh nebyl podepsán, či jakkoli potvrzován žalovaným a proto nebylo možné uzavřít, že žalovaný byl s jeho obsahem srozuměn a cítil se jím vázán. Ze žalobních (skutkových) tvrzení se nepodávalo, že by smlouva měla být uzavřena zaplacením prvního pojistného podle nabídky, jak předvídá § 2758 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) a zřejmě proto k tomu ani nebyly označeny žádné důkazy. Ostatně žalobkyně ohledně samotného ujednání netvrdila v podstatě vůbec nic, neboť konstatování, že smlouva byla uzavřena, je již právní hodnocení určitých soudu neznámých skutečností. Přestože tedy soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalobkyni částku žalovanou jako pojistné, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli tato povinnost by jej jinak (v případě placení) tížila podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) nezbylo soudu než žalobu v této části výrokem I. zamítnout pro nesplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, tížící žalobkyni ve smyslu § 101 odst. 1 OSŘ. Žalobkyně se totiž domáhala zaplacení žalované jistiny na základě smluvního ujednání, které nebylo soudem zjištěno. Nebyla-li žaloba na zaplacení jistiny shledána důvodnou, nelze žalobkyni přiznat ani žalovaný úrok z prodlení, ani další příslušenství představující náklady na upomínání. Jestliže totiž nebylo zjištěno prodlení s plněním jistiny peněžité povinnosti, není možné dovozovat vznik nároku na její příslušenství, když žalobkyně neuvedla, že by se jednalo o příslušenství jiné pohledávky. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.