15 C 64/2022-23 — Okresní soud v Chebu

Předmětem společného řízení byly nároky žalobkyně na zaplacení cen jízdného po 30 Kč a přirážek k němu po 1 500 Kč, které měly být žalované uloženy vždy po přepravní kontrole při jízdě žalované dopravními prostředky provozovanými žalobkyní, kdy se žalovaná podle žalobkyně neprokázala platným jízdním dokladem. První nárok byl uplatněn rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 24. ledna 2022, a týkal se přepravy žalované [druh dopravního prostředku] lince [číslo linky] dne [datum]. Řízení o tomto nároku bylo vedeno pod (nadepsanou) spisovou značkou 15 C 64/2022. Druhý nárok byl uplatněn rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 25. dubna 2022, a týkal se přepravy žalované [druh dopravního prostředku] na lince [název linky] dne [datum]. Řízení o tomto nároku bylo vedeno pod spisovou značkou 15 C 233/2022. Těmito žalobami se žalobkyně dále domáhala po žalované placení úroku z prodlení podle výroků I. a II., aniž by byl tento nárok podrobněji odůvodněn. Usnesením zdejšího soudu ze dne 1. srpna 2022, č. j. 15 C 64/2022-17, byly obě uvedené věci spojeny ke společnému řízení, jež je vedeno pod nadepsanou spisovou značkou. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 26. září tr. K jednání se nedostavila žádná z účastníků, ani zástupce žalobkyně, kdy pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena. Po dokazování dospěl ke skutkovému zjištění, jež odpovídalo žalobním tvrzením o přepravě žalované dne [datum] uváděným dopravním prostředkem žalobkyně, o provedené přepravní kontrole v tento den, při níž se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem a při níž žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení jízdného 30 Kč a přirážky k němu v částce 1 500 Kč. Soud dále zjistil, že smluvní přepravní podmínky žalobkyně skutečně obsahují povinnost cestujícího zaplatit žalobkyni přirážku k jízdnému 1 500 Kč, pokud se nemůže prokázat platným jízdním dokladem. Z tarifu žalobkyně pak soud zjistil, že jízdné je stanoveno v cenách od 22 Kč do 150 Kč. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalované částky žalovaná nezaplatila. Jde totiž o tvrzení o negativní skutečnosti, ohledně nějž z podstaty věci tíží břemeno tvrzení a prokázání opaku žalovanou podle § 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ). Ohledně žaloby na placení jízdného 30 Kč a přirážky k němu v částce 1 500 Kč ve vztahu k přepravě provedené dne [datum] byl soud nucen žalobu výrokem II. zamítnout pro neunesení důkazního břemene o provedení této přepravy žalobkyní. Ohledně přepravy provedené dne [datum] lze právně uzavřít, že byť žalovaná použila dopravní prostředek provozovaný žalobkyní bez platného jízdního dokladu a netvrdila přitom, že by chtěla využít svého práva na přepravu z jízdního dokladu (který ostatně zřejmě ani neměla), došlo mezi žalobkyní a žalovanou k uzavření smlouvy o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) ve spojení s § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, (dále jen„ PŘ”) neboť takový závěr přijal Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 10. ledna 2001, sp. zn. Pl. ÚS 33/2000, vyhlášeném ve sbírce zákonů pod č. 78/2001. Nárok žalobkyně tak vychází z oprávnění provozovatele hromadné dopravy uložit cestujícímu zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému v případě, že se tento neprokáže platným jízdním dokladem, zakotveném v § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, (dále jen„ ZD“). Jde o zvláštní deliktní povinnost žalované za porušení povinnosti sjednat s přepravcem, tedy žalobkyní, při využití prostředku hromadné přepravy osob přepravní smlouvu, resp. cestovat přepravním prostředkem pouze s platným jízdním dokladem, jak je zřejmé z § 15 písm. b) PŘ. Protože žalovaná nesplnila svou povinnost ve lhůtě stanovené žalobkyní podle § 1958 OZ ve smyslu § 15 písm. b) PŘ, je podle § 37 odst. 5 písm. b) ZD povinna zaplatit nejen jízdné, ale i přirážku k jízdnému za porušení přepravního řádu, uložené jí podle § 37 odst. 5 písm. c) ZD. Výše přirážky, určená žalobkyní v čl. 8 bodu 4 smluvních přepravních podmínek, nepřekročila hranici stanovenou v § 18a odst. 3 ZSD. Žalobě na zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč proto soud výrokem I. vyhověl. Jízdné, jehož placení lze žalované uložit, musí být ve smyslu § 7 PŘ určeno přepravcem, tedy žalobkyní, v jejím tarifu. Protože tarif žalobkyně určoval jízdné od 22 Kč a žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti, které by vysvětlily určení jízdného v žalované výši 30 Kč, vyhověl soud žalobě na zaplacení jízdného výrokem I. jen v částce 22 Kč. Ve zbytku (8 Kč) pak byla žaloba pro neunesení důkazního břemene žalobkyní, případně břemene tvrzení, výrokem II. zamítnuta. Neuhrazením jízdného v částce 22 Kč a přirážky k němu se žalovaná zároveň dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalované od prvního dne prodlení z těchto částek úrok z prodlení, a to dle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalobkyní požadovaný úrok z prodlení považuje soud v souladu s uvedenými právními předpisy za úrok z prodlení zákonný. Výrokem I. bylo proto vyhověno žalobě také v tomto rozsahu. Naopak nelze uzavřít, že by se žalovaná dostala do prodlení s placením jízdného v částce 8 Kč, ale ani s placením pohledávek souvisejících s přepravou ze dne [datum]. Žaloba na placení úroku z prodlení z těchto částek byla proto jako nedůvodná zamítnuta výrokem II. Lhůta pro splnění povinnosti podle výroku I. byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. V daném případě převážně procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádné z nich.