15 C 7/2022-28 — Okresní soud v Chebu

Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 19. listopadu 2021, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 4 476,83 Kč, jakožto nevráceného úvěru (žalobkyní označeno jako nesplacená jistina) 3 800 Kč a smluvní pokuty 676,83 Kč, počítané v poměru 0,1 % denně ze zůstatku jistiny v období od 15. února do 11. srpna 2020, snížené o platbu žalované v částce 1 223,17 Kč. Stejnou žalobou se dále domáhala zaplacení náhrady za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč za odeslání dopisu (39 Kč) s výzvou k úhradě a za osobní návštěvu (217 Kč), úroku za poskytnutí úvěru ve výši 1 366,36 Kč, počítaného z nesplacené jistiny za období od 7. února do 31. prosince 2020 a úroku z prodlení v zákonné výši z poskytnutého úvěru za období od 15. února 2020 do 23. května 2021 v částce 201,94 Kč a dále v poměrné výši podle výroku I. Tyto platební povinnosti žalované dovozovala žalobkyně ze smlouvy o úvěru č. [číslo], uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ úvěrující“). Na základě této smlouvy měla úvěrující poskytnout žalované úvěr 3 800 Kč, který se měla žalovaná zavázat do [datum] vrátit a zaplatit poplatek 1 870,74 Kč a úrok. Nárok na placení smluvní pokuty za prodlení žalované s placením sjednaných plateb vycházel podle žalobkyně z [čl. číslo] uvedené smlouvy. Smlouva měla být uzavřena po registraci žalované na internetových stránkách úvěrující, kde sdělila své osobní údaje a číslo účtu pro poukázání úvěru a přijala navrhované znění smlouvy vložením unikátního kódu, který jí měl být zaslán. Úvěrové peníze měla žalovaná obdržet po přijetí úvěrující zasláním na bankovní účet. Žalovaný podle smlouvy neplnila a zaplatil úvěrující jen 4,5 tis. Kč. Ty byly podle smlouvy započítány na poplatek za poskytnutí úvěru, na úrok v částce 574,24 Kč, na smluvní pokutu v částce 1 223,17 Kč, na kapitalizovaný úrok z prodlení v částce 284,85 Kč a na náklady na vymožení pohledávky částka 547 Kč Tyto pohledávky byly následně postoupeny žalobkyni na základě smlouvy ze dne [datum]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 5. října tr. K jednání se nedostavila žádná z účastnic, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze strana žalující svou neúčast předem omluvila. Protože žalovaná neuznala žalovaný nárok, neučinila nesporným skutková tvrzení žalobkyně, ani nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání a protože elektronický platební rozkaz, jímž bylo původně žalobě zdejším soudem vyhověno, byl jako nepravomocný zrušen usnesením zdejšího soudu ze dne 16. prosince 2021, bylo nezbytné prokázat skutečnosti, tvrzené žalobkyní. Ustanovení § 79 odst. 1 a § 120 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) totiž ukládá účastníkům povinnost označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud nemůže před právním hodnocením vycházet jen ze skutkových tvrzení jednoho z účastníků občanského soudního řízení, pokud k tomu nejsou splněny zvláštní zákonem předepsané podmínky. Soud však na základě provedeného dokazování nedospěl ke zjištění, že by k tvrzenému ujednání mezi úvěrující a žalovanou došlo. Obsah žalobkyní k důkazu označené a předložené (zjevně) písemné smlouvy o úvěru měl být podle žalobních tvrzení stvrzen žalovanou nikoli vlastnoručním podpisem, nýbrž číselným kódem. Bylo proto nejprve nutné zjistit, zda žalovaná takovým kódem disponovala a zda jej právě ona vložila do textu smlouvy v místě podpisové doložky. Ve vztahu k tomuto konkrétnímu tvrzení – odeslání kódu žalované a jejího následného jednání, ovšem žalobkyně žádný významný důkaz neoznačila. Ani smlouva o úvěru (budeme-li jí takto souladně s žalobkyní právně hodnotit) nemusí být písemná, a proto její písemný text nemusí být podepsán oběma smluvními stranami. Z žádného žalobkyní označeného důkazu se ovšem nepodávalo, nebo podávat nemohlo, že by žalovaná potvrzovala vůli, být vázána právě zmíněným závazkem. Soud proto nedospěl k závěru, že by žalovaná takové jednání ve vztahu k úvěrující učinila. Ostatní žalobkyní označené důkazy (důkazní prostředky) totiž tvrzené ujednání také z podstaty věci prokázat nemohly. Výpis z účtu totiž prokazoval jen to, že z určitého účtu byla ve prospěch jiného určitého účtu odepsána částka, odpovídající tvrzenému úvěru. Že by ovšem disponentem (vlastníkem) jednoho z účtů byla právně žalovaná a že by se tak dělo právě v důsledku tvrzeného ujednání z této písemnosti ovšem zjistit nelze. Výpis o transakci totiž neprokazuje sjednání tvrzené smlouvy, nýbrž její možný následek. Jde ovšem také o možný následek nekonečné množiny jiných příčin. Příčina tohoto tvrzeného následku tedy zjevně tkví v písemnosti, označené jako smlouva o úvěru, jež ovšem tvrzení žalobkyně neprokazuje. Nebylo tedy zjištěno, že by to byla právě žalovaná, kdo měla úvěrující sdělit platební údaje pro převod žalované částky 3 800 Kč, ale ani to, že by se předmětná částka vůbec k žalované dostala. Obdobně soud hodnotil i žalobu na placení smluvní pokuty a úroku. Ani ve vztahu k ní nebylo zjištěno sjednání této povinnosti s žalovanou, neboť ta měla být obsažena ve stejném ujednání, jako poskytnutí úvěrových peněz. Nárok na placení náhrady nákladů a úroku z prodlení (ale i smluvní pokuty) pak nevznikl proto, že nebylo zjištěno prodlení žalované s placením peněžitého dluhu (a tedy ani porušení smluvní povinnosti). V souvislosti s označením důkazů je třeba zdůraznit, že břemeno důkazní, týkající se pozitivní skutečnosti (zde sjednání smlouvy a předání úvěru) tíží ve smyslu § 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 OSŘ žalobkyni, nikoli žalovanou, po níž nelze požadovat, aby byť jen tvrdila, že žádnou smlouvu s úvěrující nesjednala. V této souvislosti lze odkázat na závěry, vyjádřené v rozsudcích Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97, zveřejněném v časopise Právní rozhledy č. 7/1998, str. 372, nebo ze dne 30. května 2006, sp. zn. 22 Cdo 1807/2005, nebo ze dne 16. prosince 2011, sp. zn. 22 Cdo 883/2010, anebo ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. 33 Cdo 35/2007; všechna rozhodnutí zveřejněna i na webových stránkách: http://www.nsoud.cz). Opačný přístup, tj. přitakání tvrzením žalobkyně, jež by nebyla podložena relevantními důkazy, by umožnil domoci se při procesní pasivitě žalované (což je v řízeních o těchto nárocích velice časté) v podstatě jakéhokoli peněžitého plnění jen na základě vlastních tvrzení o výši žalované pohledávky. Procesní předpisy ovšem takový postup umožňují pouze za splnění poměrně přísných podmínek, mezi něž patří prokazatelné seznámení žalovaného s uplatněným nárokem s patřičným procesním poučením (při vyhovění žalobě pro uznání nebo fikci uznání), anebo naopak zvýšená procesní aktivita žalobce (pro kontumační rozhodnutí). Nic z toho se v projednávané věci nestalo. Na základě výše uvedeného skutkového zjištění a jeho právního hodnocení proto soud výrokem I. žalobu na zaplacení nevráceného úvěru, smluvní pokuty, úroku a náhrady nákladů na vymáhání pohledávky zamítl pro neunesení důkazního břemene (sjednání smlouvy a předání úvěrových peněz). S ohledem na to, že nebylo zjištěno prodlení žalovaného ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., byla výrokem I. zamítnuta také žaloba na zaplacení úroku z prodlení. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kritéria procesního úspěchu ve věci. V daném případě zcela procesně úspěšnému žalované žádné náklady nevznikly, proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádné z účastnic.